Je jasné, že napíši-li takovýto článek, zavazuji tím sebe i všechny hráče k možná i nesplnitelnému cíli. O co jde? Předloni jsme byli druzí. Postoupili jsme ze 4. místa ve skupině, ve finále jsme v prvním zápase s Ostravou zázračně otočili z 0:2 na 3:2. Tím pádem jsme narazili v semifinále na tým Zlína, který postoupil díky lepšímu skóre na úkor tehdy až moc kalkulujícího Brna. Tím nesnižuji kvality Zlína a už určitě ne naše kvality. Finále s ČZU Praha vyznělo jednoznačně pro soupeře. Ovšem po období bojů ve středu tabulky a 9.místa z předcházejícího ročníku bylo naše umístění rozhodně překvapením. Co s tím? Odešli klíčoví Mára Slavík, Luboš Pospíchal a Štěpán Žaba. Na jejich místa se již drali Indra, Kasan, Kuřec, , Jakubec a především Římal . Proto další závazek byl zopakovat stejné finále. Možná trochu odvážné, ale jasné. A skutečně. Do play off jsme postupovali z prvního místa ve skupině,kterou jsme vyhráli suverénně a jen se dívali, kdo půjde a v jakém pořadí s námi.
Je jasné, že napíši-li takovýto článek, zavazuji tím sebe i všechny hráče k možná i nesplnitelnému cíli. O co jde? Předloni jsme byli druzí. Postoupili jsme ze 4. místa ve skupině, ve finále jsme v prvním zápase s Ostravou zázračně otočili z 0:2 na 3:2. Tím pádem jsme narazili v semifinále na tým Zlína, který postoupil díky lepšímu skóre na úkor tehdy až moc kalkulujícího Brna. Tím nesnižuji kvality Zlína a už určitě ne naše kvality. Finále s ČZU Praha vyznělo jednoznačně pro soupeře. Ovšem po období bojů ve středu tabulky a 9.místa z předcházejícího ročníku bylo naše umístění rozhodně překvapením. Co s tím? Odešli klíčoví Mára Slavík, Luboš Pospíchal a Štěpán Žaba. Na jejich místa se již drali Indra, Kasan, Kuřec, , Jakubec a především Římal . Proto další závazek byl zopakovat stejné finále. Možná trochu odvážné, ale jasné. A skutečně. Do play off jsme postupovali z prvního místa ve skupině,kterou jsme vyhráli suverénně a jen se dívali, kdo půjde a v jakém pořadí s námi. Ve finálové skupině jsme ztratili pouze jeden set a postoupili do semifinále. V něm jsme se střetli opět s ČZU Praha. Na ně neumíme nebo máme z nich až moc velký respekt. Porážka 0:3 nás odsoudila do boje o 3.místo, které jsme však vybojovali. Tedy výkony lepší a závazek jsme dodrželi. To vše je historie. I po této sezóně odešli možná ještě klíčovější hráči než v předcházející. Z Danka Římala se totiž stal lídr týmu, který se dokázal rozhodnout i v těch nejtěžších situacích vždy ve prospěch týmu. A nebylo to vždy jen ve hře. Víťa Jakubec na bloku a Michal Kacafírek jako libero patřili k dalším nepostradatelným hráčům loňského družstva. Letošní změny jsou větší než loňské nebo předloňské. Přesto se nesmíme bát stále zvyšovat sázky. Chceme obhájit medailové pozice!!! Víme, že konkurence bude větší, víme, že musíme dát dohromady ještě lepší tým jak vloni, víme, že Danek Římal a spol. jdou nahradit jen za velkého úsilí jejich nástupců. To vše víme, přesto do toho musíme jít. Prohlašuji to já jako trenér a vím, že mohu hned na začátku sezóny navodit takový tlak na tým, že by ho mnozí nemuseli zvládnout. To samozřejmě dopředu nevím. Ale dobrý trenér nepřestává nikdy své družstvo koučovat a věřit mu. Mohl bych se vymlouvat a spolu se mnou i hráči, že tým se teprve tvoří (ano,náš tým se teprve tvoří), nebo že hráči nemají velké zkušenosti (správně, většina našich hráčů zkušenosti skutečně nemá).Mohu tudíž již teď otevřít zadní vrátka pro případné omluvy a výmluvy možných porážek (a ty skutečně mohou přijít). Trenéři, kteří nechají takto svůj tým klesnout zpět a nezvyšují své nároky a nezakládají „dynastie“ prahnoucí po vítězstvích, po udržování vysoké úrovně svého sportu i svého klubu, jsou zbabělci. Pokud však chcete zvyšovat „sázku“ musíte znát pro to argument a mít plnou ruku „trumfů“. Trumfů obsahujících odhodlání, odvahu, chuť se zlepšovat apod. Jinak je to blábol. Kdo chce připravovat klub na to, že bude neustále nahoře, musí být připraven vložit do hry vše a co má k disposici. Na začátku každé takové cesty se musí spojit dva povahové rysy. Pevnost charakteru a odvaha . Mark Twain definuje odvahu jako odolávání strachu, zvládnutí strachu a ne nepřítomnost strachu. Podmínkou přežití u ponorkového vojska za 2. světové války bylo“být k smrti vyděšen“. Mít strach je v pořádku, pokud se bojíte „důstojně“. Strach se ve větší či menší míře podílí na zdolávání každé překážky. Ovšem nesmí přejít v paniku. Ta je potom zhoubná. Kdybych to měl „naroubovat“ na letošní tým, tak myslím, že parta kolem Domase Žaby, Edy Heřmánka, Patrika Indry, Honzy Kasana Filipa Brychty nebo Romana Jašy si je toho vědoma. Že pevnost charakteru a odvaha přeměněné v odhodlání udělat pro úspěch vše i s rizikem zodpovědnosti ze všech následků v případě, že se to nepovede. Protože pokud jdeme za něčím skutečně velkým – a to my jdeme – na následcích nezáleží. Nezáleží na ničem, kromě toho, že jsme v tom všichni, hráči i trenéři, společně.
S použitím citací z knihy Pat Riley, Cesta k vítězství Petr Juda, 6.10.2016