Martin Smetana, Smeták (2002)
Podle mě je to následovník hráčů typu Hrazdiry, Zmrhala, Indry, Jakubce nebo Římala. Spojuje je jedno. Vášeň. U Martina však jedno ale je…. Je vyučeným automechanikem a ve svých 18 letech svou vášeň dělí mezi volejbal a práci v autodílně jeho táty. Samozřejmě, že zaslouží obdiv, ale volejbalovým pohledem je to trochu limit. Chce vyhrávat, volejbal má rád, pracuje na sobě. Somaticky je to typ ideál, dlouhé nohy, dlouhé ruce. Potřebuje zapracovat na kondici. Čas ukáže. Nyní je to jeden z našich nejlepších hráčů, přirozenou cestou se stal kapitánem a bude-li se vyvíjet tak jak se vyvíjí doposud máme minimálně pro první ligu mužů kvalitního smečaře.
Jakub Němec, Dojč (2002)
Říká se, že hodní hráči nevyhrávají zápasy. Dojč je hodný hráč!!. Nekonfliktní, se všemi kamarád, tolerantní k špatné hře spoluhráčů. Je pracovitý, strašně dře, je první, kdo má propocené tričko durchum durch. Na svou postavu výborně skáče, má i dobrou téměř dokonalou techniku smeče, vybírá až neuvěřitelné míče. Rezervu má na příjmu. Kondičně je ze všech asi nejlépe vybaven. Rok od roku je lepší, takže myslím, že právě v této sezóně dokáže, že i hodní hráči vyhrávají těžké zápasy.
Tomáš Pokorný, Toncek (2001)
Strašně touží být dobrý. Všechno musel vydřít, nemá somatické předpoklady, nebyl ani moc pohybově obratný, přesto to nevzdal a svou pílí se doslova vydřel na nahrávačskou juniorskou jedničkou s malou zkušeností již i z 1. ligy mužů. Pravda, nikdy nebude TOP nahrávač, ale pro náš klub ať už v mládežnické nebo v dospělé kategorii bude vždy hodně potřebný. Je to typický tmelič party. Zlepšit musí taktiku nahrávky, ale to je také na nás trenérech.
Matyáš Pospíšil, Pinguin (2001)
Doslova komik týmu. Na blokaře není ten pravý somatotyp, přesto je náš nejlepší hráč na tomto postu. Zahrál si již i 1.ligu mužů. Vždy dobře naladěn, není náladový, věčný optimista. Trochu se potýká s útokem, vše kompenzuje výborným čtením hry a bleskovými přesuny, což je pro blokaře to nejdůležitější.
Dominik Medek, Méďa (2001)
Hráč s největší perspektivou to dotáhnout do profesionální soutěže. Pracuje na sobě, pracuje na tom, aby se dostal výš. Může hrát na smeči i jako diagonální hráč. Potřebuje zvýšit kondici a větší jistotou v uhrávání klíčových míčů. Pro nás by měl být ten rozdílový hráč, který bude rozhodovat zápasy. To je úkol pro nás všechny a také všichni na tom pracujeme.
Jaroslav Nedvěd, Bezhaus (2002)
Pro mě neuvěřitelný hráč. Hraje na postu libera, sám si ho vybral. Hraje velice úsporně, dobře čte hru, takže nemusí zběsile padat, lítat a do všeho skákat. Je dobrý jak na příjmu, tak i v poli při vybírání a dokonale umí obranu i organizovat. Hraje nenápadně a sám je nenápadný. Proto si ho ještě nikdo nevšimnul a neocenil jeho hru, ale bezpochyby patří i do mládežnické reprezentace a mohl by pomýšlet i na profesionální kariéru. Strašně připomíná naší největší ikonu všech dob meziříčského volejbalu Martina Kryštofa.
Honza Vanini, Vaňous (2003)
Jeden z mála odchovanců, kteří prošli i naším žákovským volejbalem. Pohybově nepříliš nadaný, ale kde něco chybí, tak musí někde něco přebývat. On vyniká svým nasazením, trénuje prakticky každý den, lepší se měsíc od měsíce. Chtěl být univerzálem, přišel postupně s naší pomocí na to, že jeho post je spíš blokař. Je na něj spoleh a má před sebou ještě 3 roky v mládežnické kategorii, takže neřekl a ani neříká poslední slovo.
Štěpán Bakaj, Baky (2001)
Blokař, začal u nás pozdě, volejbal hraje rok a vše dohání . snaží se, ale chce to čas. Pomáhá mu přirozená inteligence, takže po roce je schopen hrát juniorskou extraligu. Samozřejmě, že musí trénovat, sám si přidává, často zůstává na tréninku mužů, kteří ho mezi sebe bez problémů vzali. Nesmí je však brzdit, což se mu daří, takže je jisté, že jeho kariéra ještě poroste.
Matouš Špaček, Špáča (2003)
Obsadil post smečaře. Nyní zažívá poslední rok mezi kadety a z hlediska výkonosti je asi nejlepší za ty roky, co je u nás. Pracuje na sobě, dostal nevděčnou úlohu vůdce a kapitán družstva. Je to pro něho zatím velká pecka do hlavy, ale zvládne ji. I když má trochu problém se zvládáním stresu. Uzavírá se do sebe, odsekává a tím svůj stres ještě prohlubuje. Což nedělá ani dobře pro spoluhráče. Pokud se toto změní, bude ten pravý kapitán pro kadety. Mimochodem po Patrikovi Indrovi další „šampon“, který o sebe dbá i po této stránce.
Vojta Hladík (2003)
Jeden z mála, kdo nemá přezdívku, protože nic na něj nesedí. Několikrát začínal a několikrát končil. Nechtěl to spoluhráčům kazit!!! To je asi jednou větou jeho povaha. Ohromný bojovník, je na něj stoprocentní spoleh, je schopen přijít na zápas i s teplotou. Zbytečně se trápí tím, že nevyrostl do optimální volejbalové výšky. Svých 180 cm však má a musí řešit věci, které jdou ovlivnit a netrápit se věcmi, které ovlivnit nejdou. Patří mezi nás a nedovedu si představit, že by s námi nebyl. On možná už také ne.
Adam Kalivoda, Kalič (2004)
Další nahrávač a další „prcek“ mezi hráči. Nahrává dobře, má dobrou techniku, má i strategické myšlení, které nahrávač potřebuje. Chybí mu rychlost, hlavně rychlost reakce na míč. Trochu se to lepší, ale je to pro něho limit. Jinak by byl mezi nahrávači naší jedničkou. Druhý problém má se svou výškou. Netrápí se jí tolik jako třeba Vojta Hladík, ale nechce se mu blokovat, protože si spočítá, že to nemá cenu. Jakmile se zbaví i tohoto problému, bude o hodně komplexnější.
Adam Dobrovolný, Dobi (2004)
Největší bohém našeho týmu (v dobrém). Jeho záběr je obrovský, od you tubera, přes muziku až po volejbal. Vše dělá s neuvěřitelnou vášní. Postavou je ideální na volejbal. Má téměř 2 metry, dlouhé končetiny. Potřebuje zesílit, aby i jeho rána měla břink. Kondice je asi jeho největší nedostatek. Pro nás je velice potřebný po všech stránkách a pokud vytrvá, dotáhne to hodně vysoko (i se všemi jeho zájmy, protože umí dobře nakládat s časem).
Tobiáš Řehoř, Řehy? (2005)
Asi náš nejlepší „úlovek“ v letošním roce. Reprezentační smečař přišel z Letovic. Výborný somatotyp, výborný povahově. Na svůj věk toho umí hrozně moc, ovšem jak se ukázalo, má minimální zápasové zkušenosti hlavně proti těžkým soupeřům. Není také divu. Z techniky musí vylepšit práci smečařské ruky, ale to při jeho zarputilosti nebude nikterak těžké. Neváhal přestoupit do 9. třídy základní školy k nám a ubytovat se na internátu. Jeho budoucnost má jasnou a světlou perspektivu!
Matěj Vlk, Vlčák (2005)
Zatím volejbalový elév. Původem z Nového Rychnova, hrával za pelhřimovské žáky. Neváhal jít v 9. třídě na internát, aby s námi mohl bez problémů trénovat. O volejbal má enormní zájem, což dokazoval na jaře každodenním dojížděním na tréninky. Pomalu se vylepšuje jak po kondiční stránce (chybí mu větší výskok), tak i po volejbalové (zde zápolí s technikou smeče). Má všechno před sebou a nemám strach, že by nevydržel. I když to bude mít těžké.
Matěj Slavík, Sláva (2002)
O Matějovi se píše hodně těžko. Přišel z Polné. Jeho brácha byl u nás nahrávačem a nyní v mužích je libero par exellence. Je na něm vidět, že toho odehrál hodně moc, ale že se moc nikdy nezabýval technikou nahrávky. Před hlavu to ještě jde, ale velký problém mu dělá nahrávka za hlavu. Na nic se nevymlouvá, neúspěch smečaře bere na sebe a na svou nahrávku (i když je mnohdy dobrý). Bude muset být trochu na své spoluhráče tvrdší, musí jim umět jako správný nahrávač i trochu poručit. Hodní hráči nevyhrávají těžké zápasy. Proto buď trochu lump (nechci napsat přímo hajzl)!!!
Zdeněk Švaříček (2005)
Zdeňka by chtěl, myslím, každý trenér, který trochu rozumí volejbalu a chlapecké duši. V 15 letech technicky dokonalý. Díky své inteligenci a zápalu do volejbalu je přirozeným vůdcem každého družstva, v kterém hraje. Nyní svou kariéru spojil s mateřským Znojmem, u nás hostuje do juniorů a již si vydobyl místo i v základní sestavě (pravda, nebyli jsme kompletní). Jediné, co ho limituje je nižší výskok, kvůli kterému, pro mě trochu nepochopitelně a doufám, že i krátkodobě, vypadl z reprezentace lvíčat. To je však pro něho maličkost dohnat. My o něj budeme rozhodně stát stůj, co stůj!!!!
Matyáš Rozsypal, Svarta (2003)
Další hráč Znojma, který u nás trénuje a do loňska hrál v kadetském týmu. Nyní Znojmo postoupilo do extraligy, tak odešel do svého mateřského družstva. Studuje v Jihlavě a u nás i nadále trénuje a může hrát za juniory. Potřebuje se trochu víc otevřít. Má dobrou techniku smeče, pozičně se umí postavit i v poli. Chybí mu emoce, aby byl lepší.
Athanasios Bantianidis Tanys (2003)
Přišel k nám v průběhu letošního jara z nedalekého Žďáru. Sám si vybral dost těžký post libera. Má výborný cit pro míč, reaguje dobře při vybírání. Ovšem nemá s tímto postem téměř žádné zkušenosti, proto občas plave na přihrávce nebo nahrávce, což je po příjmu druhá významná činnost libera. Je pilný, profesionalismus má v krvi. Je schopen přijet na přípravu na celý srpen z Řecka, rodišti jeho otce, kde trávil pravidelně každoročně kompletně prázdniny. Myslím, že vydrží a bude platným pilířem našeho týmu.
Adam Nedvěd (2005)
Mladší bratr libera Jardy Bezhause. Pohybově nadaný, kondičně na svůj věk vyspělý, technicky je na tom také dobře. Jen je „zabrzděný“. Nevenek se nijak neprojevuje, sám od sebe toho moc nenamluví. Jakmile se toto podaří uvolnit, máme dalšího skvělého hráče. Já v to věřím stejně jak u bratra, který, když k nám přišel byl stejně nemluvný a tichý.
Jakub Janák, Medvěd (2004)
Vzezřením týpek, jakého bych nechtěl v noci potkat v parku. Svým vysokým vzrůstem a plnovousem udivoval i v žákovské kategorii a těžko mu soupeři uvěřili, že ještě nemá občanský průkaz. Rychle vyrostl a rychle dospěl. Zatím však své tělo moc neovládá, což ho limituje v samotné hře. Ono se to určitě zlepší, hlavně přesuny na bloku, čtení hry. Ono se to už nyní lepší, protože, když dobře odhadne směr útoku soupeře, tak mu postaví takový blok, že ho lze jen stěží překonat.
Radek Hlávka (2004)
Nahrávač s výbornou technikou odbití prsty. Má cit pro míč, má cit i pro hru nahrávače a výtečně je schopen plnit všechny taktické úkoly pokud… Pokud to doběhne. Jeho velký handicap je nadváha a tím menší pohyblivost, Na tom musí zapracovat a čím dřív tím líp (včera již bylo pozdě). Předpoklady pro to, aby hrál nejvyšší mládežnické soutěže má co se týče techniky. Horší je to s kondicí, kterou samotnou limituje jeho postava.
Pavel Vlach (2003)
Blokař s výtečnou rukou. Musí se sám rozhodnout, kam to chce ve volejbale až dotáhnout. Je vysoký, pohyblivý, dobře útočí, vše mu jde až na…problém s dojížděním na tréninky do Velkého Meziříčí. Je z Havlíčkova Brodu a zatím nyní trénuje a dostává příležitosti tam. K nám jen nakouknul, absolvoval několik soustředění a v pravidelnosti (jakékoliv) nevytrval. Má toho hodně před sebou a mám strach, že u nás nevydrží. Ať už to má jakýkoliv důvod a příčinu