Samozřejmě, že jsem v posledním pokračování zapomněl ještě na dva hráče, kteří to dotáhli do extraligy. Filip Auer (1986) přišel k nám z Třebíče s neuvěřitelnými fyzickými dispozicemi. Jeho výskok lámal rekordy. Nevím, jak k tomu přišel, ale u nás už měl smečařský výskok nejvyšší ze všech. Hrál na bloku, lehce nahlédl do juniorské reprezentace a od nás v roce 2006 odešel do Brna. Potom přes Bučovice, Odolena Vodu a Benátky se vrátil zpět do 1.ligy v Bučovicích, kde pomalu zakončuje svou kariéru. Úspěšný je i v mimovolejbalovém životě, kde se věnuje finančním službám.
Samozřejmě, že jsem v posledním pokračování zapomněl ještě na dva hráče, kteří to dotáhli do extraligy. Filip Auer (1986) přišel k nám z Třebíče s neuvěřitelnými fyzickými dispozicemi. Jeho výskok lámal rekordy. Nevím, jak k tomu přišel, ale u nás už měl smečařský výskok nejvyšší ze všech. Hrál na bloku, lehce nahlédl do juniorské reprezentace a od nás v roce 2006 odešel do Brna. Potom přes Bučovice, Odolena Vodu a Benátky se vrátil zpět do 1.ligy v Bučovicích, kde pomalu zakončuje svou kariéru. Úspěšný je i v mimovolejbalovém životě, kde se věnuje finančním službám. Druhý, na kterého jsem pozapomněl, je Jindra Hovorka (1987). Přišel k nám z Brna v době, když jsem v Brně působil. Bylo to za velké nevole ze strany brněnských trenérů a funkcionářů. Po skončení juniorské kariéry se do Brna vrátil opět za nevole těch samých. U nás zanechal významnou stopu. Hrál na smeči. Jeho krátká kariéra potom pokračovala kromě Brna i v extraligovém Kladně. Myslím, že na Velké Meziříčí má dobré vzpomínky. Další hráči, které nechci opomenout jsou ti, kteří po skončení u nás, se již věnovali studiu nebo občanskému zaměstnání a volejbal hráli jen jako koníček v nižších soutěžích. Přední místo zaujímá Jirka Homola (1985) známý po přezdívkou Donald. Přišel s bratrem Tomášem, když zanechal hokeje. Hrál hlavně na liberu, dostal se i do kadetské reprezentace a uhrál s ní 4. místo na světě. Lukáš Beránek (1983) Přišel z Okrouhlice. Blokař podobně jako Pavel Jelínek nevelký vzrůstem (na blokaře), ale vytrvalý, výborný do party. Má bronzovou medaili z třetí sezóny. Nyní stále hraje krajský přebor za Okrouhlici a stále je výborný. Letos jsem chtěl, aby se vrátil do 1.ligy. Má však jiné povinnosti a nestíhal byl. Podobně jako Lukáš přišel k nám z Havlíčkova Brodu Tomáš Trnka (1982). Výborný blokař a jeden z klíčových hráčů v naší první medailové sestavě. Po skončení dorosteneckého věku přestoupil do zpět do Brodu, kterému pomohl do II. ligy a nyní hraje rovněž v Okrouhlici. Petr Vašíček (1983) náš první nahrávač a organizátor hry v prvních třech sezónách. Patřil a patří k nejstaršímu jádru a ikonám oddílu. Jak skončil s juniorským věkem, začal trénovat. Juniory, kadety a v posledních letech žáky. Učí na sportovním gymnáziu v Jihlavě a nyní je trenérem juniorek a sportovním ředitelem ŠSK Demlova Jihlava. Michal Kacafírek (1996). Volejbal neuměl, dělal atletiku a fotbal. Nakonec svým přístupem se stal naším významných liberem, který se podílel na dvou medailích. Koketoval i s extraligou mužů, ale zanechal toho a nyní se věnuje studiu managmentu sportu. Filip Brychta (1998). Blokař. Ohromný přístup, dřel do úmoru, neboť nebyl pohybově nijak zvlášť vybaven. Rybičky skákal do antuky jako šipky do vody. Všechno se naučil. Výborně četl hru, což je pro blokaře nezbytné. Škoda, že brzy skončil. Jeho kariéra mohla pokračovat a stoupat. Dal přednost škole, což mu samozřejmě nezazlíváme. Eda Heřmánek (1998). Neuvěřitelný. Byl u nás od neútlejšího věku, přes žáky se probojoval až do 1. ligy mužů. S dvěma metry tělesné výšky a ohromným výskokem rozhodoval mnohé zápasy. Jako kadet prvním rokem měl jeden z největších podílů na stříbrné medaili. A to končil ročník 1995, tedy hráči o 3 roky starší. Po maturitě se dal na medicínu a jeden rok to ještě s námi zkoušel, potom dal přednost budoucnosti lékaře. Ivan Vrána (1990). Asi jsme měli štěstí na šikovné blokaře menšího vzrůstu. Ivan byl jedním z nich. Také to musel dohnat tréninkem. Nevadila mu dřina, proto dosáhl na to, aby se zapsal zlatým písmem do naší historie. Honza Meloun (1984), levoruký univerzál. Neváhal přestoupit na školu z Havlíčkova Brodu do Meziříčí, aby se mohl více věnovat volejbalu. Stala se z něj nezastupitelná opora v té věkové kategorii. Ani po konci u nás volejbal neopustil a v jediném prvoligovém ročníku havlíčkobrodských mužů byl rovněž tím rozdílovým hráčem. Stále hraje II. ligu, nyní již na liberu, neboť mu šlo skoro všechno.
Samozřejmě, že to nebyl úplný výčet hráčů, na které patří naše vzpomínka. Roman Vašíček, Roman Bém, Standa Hybášek, Michal Hybášek, Roman Hybášek, Ondra Bachr, Standa Kliment, Martin Novotný, Vojta Havlíček, Ondra a Vráťa Holíkovi, Víťa Trojan, Dominik Pařízek, Tomáš Villert, Dominik Šesták, Tomáš Krejska, Tomáš Vašíček, Leoš Trnka, Petr Pleskač, Martin Pospíchal, Jirka Moučka, Filip Kuřec, Honza Licek, Honza Matějka, Honza Krejčí, Petr Novák, Honza Štěpanovský, Honza Charvát, Viki Hamara, Vojta Prchal, David Pešta, Lukáš Musílek, Jirka Kracl a další a další. Neuváděl jsem nikoho z těch, co za nás ještě hrají. O nich se píše a psalo stále, takže se nyní určitě neurazí. A také se opět omlouvám těm, které jsem neuvedl. Díky.
Velké Meziříčí, 18.4.2020, Petr Juda