Polovina listopadu za námi, stejně tak i polovina základního kola soutěže. V pátek a sobotu nás čekalo derby v pravém slova smyslu, oba dny jsme totiž měřili síly s Volejbalem Brno. Silná rivalita se dala skutečně očekávat, vždyť v soupeřových barvách nastoupili tři naši odchovanci (Jakubec, Pospíchal, Římal) a naopak na naší straně pravidelně nastupují hráči, kteří si na svojí volejbalové cestě prošli Volejbalem Brno.
Polovina listopadu za námi, stejně tak i polovina základního kola soutěže. V pátek a sobotu nás čekalo derby v pravém slova smyslu, oba dny jsme totiž měřili síly s Volejbalem Brno. Silná rivalita se dala skutečně očekávat, vždyť v soupeřových barvách nastoupili tři naši odchovanci (Jakubec, Pospíchal, Římal) a naopak na naší straně pravidelně nastupují hráči, kteří si na svojí volejbalové cestě prošli Volejbalem Brno.
První ze dvou duelů se odehrál 16.11 na brněnské palubovce. Přestože nebyl zápas situován v hlavní baště Volejbalu Brno v hale na Kounicově ulici, ale do haly Sportovního gymnázia Ludvíka Daňka, dorazilo i sem několik příznivců obou celků. Právě proto jsme měli mít navrch. Soupeř se musel vyrovnat s přechodem do menší haly, na které jsme my naopak zvyklí. První set tomu ale příliš nenasvědčoval.
Místo obvyklé soustředěné krvežíznivosti se v naších očích zobrazil spíše respekt před soupeřem. Pramenil snad z faktu, že z šesti hráčů na straně soupeře jich pět z nich letos nastoupilo v extralize mužů? Nebo jsme snad měli v živé paměti zápasy proti Brnu z minulé sezóny ? Nevím. První set se každopádně nesl v duchu bázně, nebyli jsme důslední na útoku, servis nebyl naší doménou a po zásluze prohráváme 19:25. Druhý set už ale byla úplně jiná písnička. Část základní sestavy byla obměněna. Hráči příchozí z lavičky přetavili svůj nahromaděný vztek z prvního setu jednak v nový zápal na hřišti, hlavně ale v body. Soupeře jsme zaskočili, blokujeme, daří se nám servis, jsme důslední na útoku. Přesto však vyhráváme set až v koncovce, 26:24. Nálada na lavičce mezi sety se drasticky změnila. Zatímco se zaskočený soupeř pokoušel hltat každé slovo svého trenéra, najít lék na utržené rány, u nás panovala veselá, ale koncentrovaná nálada. Viděli jsme, že se soupeře bát nemusíme a všechno je jen v našich rukách. Set začíná skvěle, dostáváme se do vedení za zničujícího servisu Jana Kasana, všechno se vyvíjí v náš prospěch. Tím ale naše představení pomalu končí. Soupeř chytá druhý dech, nedaří se nám bránit jeho útok, kvalitní příjem se začíná objevovat sporadicky. Náskok před soupeřem se ztrácí rychleji než nehlídaná svačina z tašky spoluhráče co si musel před tréninkem odskočit. Set končí naší chybou po příjmu poměrem 22:25. Tahle dílčí prohra byla pro nás hořkým soustem. Elán, kterým jsme oplývali před začátkem třetího setu byl, na rozdíl od Elánu aktivně koncertujícího, ten tam. Na začátku setu jsme sice ještě dokázali vzdorovat tlaku soupeře, ale jen do doby než nastoupil na servis Daniel Římal. To byl poslední hřebík do rakve našeho zápasu. Tvrdým servisem jsme zaskočeni a nejsme schopni reagovat. Jediná věc horší než náš příjem je naše psychické naladění. Ztráta, zmar, zoufalství. Zdá se, že nikdo už nemá chuť vzdorovat, mentálně jsme již poraženi. Set prohráváme po zisku pouhých 11 bodů. Ostuda. Po troufám si tvrdit divácky atraktivních třech setech naprosto odevzdaný výkon. Nesrovnali jsme se s tlakem a očekáváním před tímto zápasem, což výsledek zápasu reflektoval.
Volejbal Brno – VELMEZ 3:1 (19,-24,22,11)
Sestava : Kasan, Žaba O., Benáček, Pavlovský, Stanislav, Huryta, libera: Koukal, Slavík
Střídali: Kučera, Jaša, Maňas, Šimek
Den odvety. Sobota 17.11. Měl jsem za to, že před domácím zápasem přeci určitě půjdeme na tradiční týmové kafe. Jaké bylo moje zklamání, když místo horkého nápoje čekala po příjezdu studená hala, kterou bylo potřeba nachystat. Věděli jsme, že Brno přijede lehce oslabeno, část hráčů musí plnit extraligové povinnosti. Nálada před zápasem byla diametrálně odlišná, to lze ilustrovat třeba tak, že se ke mně Štěpán Žaba před zápasem přiklonil a spiklenecky pronesl něco o tom, že je hrozně natěšen, nabuzen a připraven na zápas. Přesná slova si bohužel nepamatuji, neměl jsem kafe. Už rozcvička vypadala znatelně lépe než včera. Domácí prostředí nám dodalo odvahy, stejně jako zelené reflexní tričko Honzy Kučery, tvořící odvážný, provokativní a podivně uspokojivý kontrast s červeným dresem.
Naše hra se s tou včerejší nedá srovnat. Trefujeme se do servisu, nutíme soupeře k nevynuceným chybám, radujeme se a první set získáváme poměrem 25:22. Druhý set se již tak zdárně nevyvíjel. Několik nedorozumění na hřišti vedlo k tomu, že každou chvíli tahal za kratší konec jiný tým. Nedokázali jsme přesvědčivě ukončit delší výměny, kterých bylo v druhém setu požehnaně, a to ani přesto, že výkon Martina Pavlovského v poli popíral třetí Newtonův pohybový zákon a jeho vybírání útoků prsty naprosto dehonestovalo soupeřovu ofenzívu. Prohráváme 23:25. Z prohry setu jsme se rychle oklepali, věděli jsme, že šlo o pouhé zaváhání a soustředěně vstoupili do dalšího setu. Soupeř sice tlačil servisem, ale dobrou organizací přihrávající formace ze strany liber a svatou trpělivostí nahrávačů s naším příjmem jsme však dokázali těžit i z nelehkých situací. Už už se schylovalo v boji, který se protáhne až do koncovky, to by ale nesměl na hřiště přijít Martin Maňas. Ten svým servisem, těžším a více matoucím než probuzení alkoholikovo, kompletně rozleptal zbytky soupeřovy morálky, jak mi později sám soupeř potvrdil. Set jsme vyhráli poměrem 25:22. Třetí set začal zlehka unaveně, sil nebylo na rozdávání. Sil nám však dodal energií oplývající Honza Kučera, kroužící po každé úspěšné výměně kolem hřiště jako vodní meloun utržený ze řetězu. Klíčovým momentem třetího setu byly naše bloky. Jackie (Štěpán Žaba) na lavičce oznámil, že zablokuje, přišel na hřiště a jak řekl, tak udělal. Jirka Huryta a jeho mužný vous se stal postrachem hráčům na obou stranách hřiště. Výška Adama Benáčka děsí soupeře dodnes. Díky nastřádaným bodům jsme hráli opět uvolněně, mně se daří servis a servisem taky Roman Jaša ukončil celý zápas, jehož nezaujatý výraz dával poznat, že ukončovat zápasy je jeho denní chléb. Set vyhráváme 25:21 a bereme tři body.
VELMEZ – Volejbal Brno 3:1 (22,-23,22,21)
Sestava : Šimek, Jaša, Benáček, Kučera, Stanislav, Huryta, libera Koukal, Slavík
Střídali: Žaba Š., Maňas, Pavlovský, Kasan
Věděli jsme, že přelom sezóny bude náročný. Velká očekávání, nelehký soupeř. Ze dvou zápasů jeden úspěšný. Škoda, kdybychom dokázali předvést výkon, který pravidelně podáváme na tréninku, mohli jsme se místo ze tří bodů radovat z šesti. Je na nás, abychom se s tím sami srovnali. Zde je na místě opět poděkovat našim žákům, kteří zajistili kvalitní zázemí ať už podáváním balónů nebo zapisováním. A také našim fanouškům, díky nimž jsme ještě z domácího zápasu nevyšli bez bodu. Zároveň chceme všechny naše fanoušky pozvat na další víkend, kdy v prvním kole odvet přivítáme v pátek 23.11. v 19:30 Bučovice a v sobotu 24.11. v 18 hodin celek Starého Města. Oběma máme co vracet.
19.11.2018, Richard Stanislav