Těžko se o tom píše. Byla to nejhorší porážka za celou sezónu. Od začátku jsme neměli šanci. Neměli jsme ji, ne protože soupeř byl tak dobrý. Měli jsme strach a ten nás porazil. Při vší úctě k Bučovicím. Nastoupili v identické sestavě, jako u nás doma, byli samozřejmě před domácím publikem ještě silnější a bylo pochopitelně těžké je porazit. To je samo sebou. Ale o zápase se rozhodlo na naší polovině hřiště. Nebyli jsme schopni po dva sety se vzpamatovat. Dělali jsme chyby jaké jsme jindy nedělali. Chtěli jsme prorazit bučovické kompaktní bloky tvrdou ránou do debla. Nepoučili jsme se ani, když to několikrát nevyšlo. Když jsme hráli o bloky, téměř vždy jsme uspěli.
Těžko se o tom píše. Byla to nejhorší porážka za celou sezónu. Od začátku jsme neměli šanci. Neměli jsme ji, ne protože soupeř byl tak dobrý. Měli jsme strach a ten nás porazil. Při vší úctě k Bučovicím. Nastoupili v identické sestavě, jako u nás doma, byli samozřejmě před domácím publikem ještě silnější a bylo pochopitelně těžké je porazit. To je samo sebou. Ale o zápase se rozhodlo na naší polovině hřiště. Nebyli jsme schopni po dva sety se vzpamatovat. Dělali jsme chyby jaké jsme jindy nedělali. Chtěli jsme prorazit bučovické kompaktní bloky tvrdou ránou do debla. Nepoučili jsme se ani, když to několikrát nevyšlo. Když jsme hráli o bloky, téměř vždy jsme uspěli. Nepochopili jsme to a vzápětí jsme zase bušili do bloků. Naše blokování naopak neexistovalo. Měli jsme plán a taktiku na podání. Výsledkem bylo, že jsme kazili jedno za druhým. Panikařili jsme. Rozhodčí odpískali pro nás sporný míč za mohutných a zbytečných protestů bučovických hráčů, abychom ihned zkazili podání. Někteří hráči soupeře si z našeho povzbuzování a našich rituálů dělali až legraci, nás to nenakoplo. Nevím, co se stalo. Tahali jsme od začátku za kratší konec, dokonce jsme si udělali i smutný rekord, když v druhém setu byl první technický tajm za 8:0 pro soupeře. Prostřídali jsme téměř všechny hráče, nikdo se nechytil tak, abychom měli šanci na zvrat. Své si odehrál Honza Kučera, ale také ani jemu se nepodařilo hrát bez zbytečných chyb. Je z toho smutno. Jako bychom to nebyli my, co si vloni vydřeli postup do druhé nejvyšší soutěže, co v ní bojovali na doraz a i když jsme prohráli, vždy se vztyčenou hlavou. My, co jsme ve fantastickém závěru 1. ligy v posledních 10 zápasech vždy bodovali a sahali jsme i po přímé záchraně. My co jsme nakonec vybojovali baráž před zle dotírajícím Volleyteamem ČZU Praha B (vsadím se s kýmkoliv, že tento tým tu 1.ligu příští rok hrát zase bude!!!). Je mi a myslím, že nám všem, velice těžko. Takové porážky způsobují nechuť cokoliv dělat. Mohla to být nejúspěšnější sezóna v krátké dvacetileté historii budování nejprve mládežnické základny a nyní i její pokračování v dospělé kategorii. Najednou jedno vystoupení vše zhatí. Pád do 2.ligy není takovou tragédií. Způsob jakým jsme do nižší soutěže spadli, tragédií je. Sety 17:25, 20:25,22:25 působí možná lichotivě, ale v prvních dvou setech jsme korigovali až za stavu 14, resp. 16:24.
V sobotu jsme neprohráli pouze my. Žáci v 1.kole Mistrovství ČR nevyhráli ani set a po 4 porážkách nepostoupili na závěrečný turnaj. Od generace narozené 1998 (mimochodem, ta letos končí v juniorské kategorii) jako by žákovské družstvo ani neexistovalo. Práce s žáky se totálně nedaří. To má širší souvislosti, které určitě čekají také na řešení.
Nakonec junioři. Ty čeká závěrečné finále o Mistra ČR. S přípravou začínáme nyní v úterý. Do finále se probojovalo celkem 8 družstev, z nichž minimálně 7 (!!) může získat medaili. To svědčí o tom, že mezi úspěchem a neúspěchem je velice tenká linie. Vždyť např. naše kadetská reprezentace, kdyby v posledním zápase ve skupině neporazila pozdější Mistry Evropy Němce, tak by se do závěrečné osmičky týmů ani nedostala. A protože je porazila (byl u toho i náš trenér Ondra Žaba), mohla nakonec slavit titul vícemistra. Takže junioři jsou naše naděje jestli to bude úspěšná nebo neúspěšná sezóna. A podíváme-li se na sestavu: Roman Jaša, Dominik Žaba, Filip Brychta, Eda Heřmánek, Martin Maňas, Martin Pavlovský, Adam Benáček, Martin Pospíchal, Honza Kasan (všichni odcházející ročník 1998), dále Patrik Juda (1999), Jirka Vojtíšek (2000), Dominik Medek (2001), Jakub Němec (2002) se zálohou Ondra Částka (2000), Jan Krejčí (2002), Martin Smetana (2002), Šimon Alexa (2000), Matyáš Pospíšil (2001), Miroslav Pecina (2001), Sebastian Wilk (2001), Tomáš Pokorný (2001), Matěj Hladík (2002) a z letošních žáků Matouš Špaček (2003) a Honza Vanini (2003)-oba reprezentanti z lvíčat, tak nás čeká hodně moc práce, abychom vysokou laťku z posledních let udrželi. O tom však někdy příště.
Velké Meziříčí, 22.4.2018 Petr Juda