Nedá mi to. Musím to napsat. Po vánoční přestávce se již pomalu rozjíždějí mistrovské soutěže. Nejprve krajské a příští týden již i extraliga juniorů. My zavítali do Havlíčkova Brodu, kde má domácí hřiště Okrouhlice. Letos nehraje nic moc a patřila jí až předposlední příčka. Já ovšem již kdysi psal, že my musíme v soutěži dospělých hrát vždy naplno, ať už je to kdokoliv. Taky se má slova potvrdila. Já navíc musel být v Praze, kde jsem zaskakoval za vedení ČVS při předávání plakety "Partnerská škola" ZŠ Na Šutce. Stihnul jsem jenom část čtvrtého a celý pátý set druhého utkání. Hráli jsme hrozně.
Nedá mi to. Musím to napsat. Po vánoční přestávce se již pomalu rozjíždějí mistrovské soutěže. Nejprve krajské a příští týden již i extraliga juniorů. My zavítali do Havlíčkova Brodu, kde má domácí hřiště Okrouhlice. Letos nehraje nic moc a patřila jí až předposlední příčka. Já ovšem již kdysi psal, že my musíme v soutěži dospělých hrát vždy naplno, ať už je to kdokoliv. Taky se má slova potvrdila. Já navíc musel být v Praze, kde jsem zaskakoval za vedení ČVS při předávání plakety "Partnerská škola" ZŠ Na Šutce. Stihnul jsem jenom část čtvrtého a celý pátý set druhého utkání. Hráli jsme hrozně. Sice technologicky správně, ale bez zápalu, bez emocí, bez vůle po vítězství. Sestava byla možná trochu improvizovaná. Chyběli 4 hráči (Krejska, Huryta a oba reprezentanti Pospíchal a Římal). Kdybychom se o vítězství prali a ono to nevyšlo, tolik by mi to nevadilo. My se však neprali. Zaráží mě to hlavně u zkušených hráčů. Přitom celý týden jsem si liboval, jak dobře trénujeme. Hráči sami určovali a vymýšleli, co je potřeba a já to jen usměrňoval. Byla radost se na to dívat a já si říkal, jak jsme již s tímto týmem daleko. Vždy jsem chtěl, aby každý hráč věděl, jaká je jeho role a jak s ní nakládat. Z tréninků jsem měl pocit, že se tomu již blížíme. A ouha! Stačí jen trochu polevit, nesoustředit se, vypadnout z koncentrace a je dokonáno. Vtírá se mi, že to všechno vzniklo z podcenění. Nemám sice k tomuto podezření důvod, vždy jsem hráčům spíš věřil, ale nevím, nevím. Doufám, že to je jen z neznalosti, z nezkušenosti nebo nepochopení situace. Ono být stále koncentrován je těžké a je potřeba hodně mentálních schopností to pochopit. Večer jsem potom šel na slavnostní otevření Jupiter klubu ve Velkém Meziříčí. Součástí byl i koncert vážné hudby. Vyloženě milovník vážné hudby nejsem a počet koncertů, které jsem absolvoval, by se dal spočítat na prstech obou rukou.Hrál Janáčkův komorní orchestr ( 5 houslí, 2 violy, 2 violoncella 1 kontrabas) se sólistou Josefem Špačkem. Bylo několik skladeb, ale mě nejvíce zaujal Mazurek e moll od Antonína Dvořáka. Přišel mladý houslista kolem 30 let a zahrál skladbu zpaměti, bez not úchvatným a fascinujícím způsobem. Úplně jsem vyvalil oči. Uvědomil jsem si jakou má spojitost excelentní výkon v hudbě s excelentním výkonem ve sportu. Byly tam emoce, nasazení, spontaneita, ale také perfekcionalismus. Celý orchestr si také mohl říci: " My objezdili svět, hráli jsme na velkých pódiích. Co je nám do Velkého Meziříčí." Neřekli si to. Hráli jak o život. Grimasy ve tvářích, pohyby při hraní, radost v obličejích, to vše mluvilo o tom jak to prožívají, jak tím žijí, jak je to baví. Měli před sebou noty, měl je před sebou i sólista Špaček. Hudba však vycházela z nich. Sportovní terminologií řečeno: oni chtěli vyhrát, oni se o to rvali. Vítězství představované mohutným a dlouhotrvajícím aplausem vstoje za to stálo. Takto to musí být i se sportem. Je jedno, kdo je na druhé straně sítě. Hra musí vycházet z hráčů. Rozhodující je prožitek. I my máme na volejbal noty, víme jak hrát: lajna, diagonála, blok, podání atd. Pokud to však není doplněno osobním prožitkem, emocemi, je z toho taková hra, jakou jsme předvedli. Bezbarvá, nezáživná, katastrofální. Slabý soupeř i tak prohraje, s rovnocenným již to dobře nedopadne. Pokud to však doplněné je, přidává se virtuosita a dá se vyhrát i s opticky daleko silnějšími týmy. Vážná hudba je plná emocí, stejně tak sport. Zvlášť,když smyčce dostanou do rukou celou svou duší ti praví muzikanti. Noty jsou návodem, co hrát. Výsledek záleží hlavně na tom, co do hry vložíme vlastního, co tam dáme ze sebe. Myslím, že koncerty vážné hudby jsou obrovskou inspirací pro sportovce a měli bychom jako jednotlivci i jako tým na ně chodit. Pochopíme-li to, budeme hrát lépe.
Velké Meziříčí, 11.1.2015 Petr Juda
P.S. Výsledek není tak důležitý,jak jste správně pochopili.Pro úplnost Okrouhlice – Velké Meziříčí 2:3, 3:2