ZAČALI JSME PORÁŽKAMI

Začátek volejbalových soutěží nevyšel, jak bychom chtěli. 6 porážek a 4 vydřené body za porážky 2:3. 3x se to „povedlo“ juniorům, jednou mužům. Nejprve 1. liga mužů. První 4 zápasy hrajeme na půdě soupeřů a začali jsme v Bučovicích. V těch, kde jsme minulý rok skončili a týden před prvním kolem hráli Český pohár. Vždy jsme prohráli a Bučovice jsme neporazili ani teď. My hráli špatně, domácí naopak velice dobře. Trenéru Čížkovi se podařilo sestavit zkušený tým z bývalých extraligových hráčů a bylo to až moc znát. Nedali nám šanci od začátku. Možná snad kromě úvodního vedení 4:1.

JDEME DO TOHO, ANEB HRDINOVÉ NEKECAJ A DO TMY JDOU!!

VELMEZ muži.jpg

 Začínáme. Konečně se dlouho očekávaný start první ligy přiblížil na dosah. Po přípravě s převážně extraligovými celky v Hradci Králové začátkem září a předpremiéře v podobě českého poháru mužů, bude v pátek na svátek svatého Václava ostrý start 1. ligy. V přípravě jsme dosáhli o trochu lepších výsledků jak před rokem, kdy jsme vstupovali do soutěže jako nováček. S celky Lvi Praha, Benátkami a Beskydami jsme drželi krok, selhali jsme pouze s mistrovskými Karlovými Vary. Následně jsme minulý týden odehráli svou premiérovou účast ve Českém poháru.

ZAČALA HERNÍ PŘÍPRAVA

DSCN1234.JPG

V neděli se naše družstva juniorů a žáků zúčastnila přípravného turnaje ve Znojmě. Junioři se utkali v 5 členné skupině postupně se Šlapanicemi, Znojmem, Kojetínem a Českým Krumlovem. Žáci se Znojmem, Břeclaví a s žáky Volejbalu Brno. Junioři celý turnaj vyhráli bez ztráty setu, když všechna družstva porazila poměrem 2:0. Popravdě konkurence nebyla veliká, ale nám tento turnaj sloužil především jako kontrola toho, co jsme doposud natrénovali. Již po několikáté se opakuji, že hlavně junioři tvoří po odchodu ročníku 1998 zcela nový tým. Tým to bude také velice mladý, vždyť v koncovém ročníku 1999 budou jen dva hráči. Ostatní s perspektivou hraní více jak jedné sezóny.

MUŽI V PŘÍPRAVĚ

DSCN1224 (2).JPG

 Týden po soustředění juniorů a kadetů nastoupil k přípravě i muži. Skoro zázrakem se nám podařilo zachovat 1. ligu mužů i pro příští soutěžní období (nebylo to zadarmo) a odpovědnost a víra ve vlastní schopnosti nás ženou k tomu, abychom potvrdili oprávněnost startu v druhé nejvyšší volejbalové soutěži. Přípravu jsme začali soustředěním v Mikulově. Nechyběl prakticky nikdo, kromě zraněného Jirky Koukala a nově přicházejícího smečaře z Havlíčkova Brodu Tomáše Váchy. Pracovní možnosti hráčů jsou omezené, a tak jsme se mohli sejít jen od pátku do neděle. O to jsme museli více a kvalitněji trénovat. Vše se vydařilo.

SOUSTŘEDĚNÍ TELČ 2018

IMG_0469.JPG

 Dal jsem si za úkol napsat každý týden článek na náš web, aby byla nějaká pravidelnost. Tedy plním si slib a píšu o právě proběhlém týdnu. Strávili jsme ho s juniory a kadety na soustředění v Telči. Začínáme s přípravou na novou sezónu a nejprve se musíme zaměřit na to, co chceme hrát. Nejsem zastáncem, že na úvod se musí honit fyzická kondice, aby bylo z čeho čerpat. Kondice se musí trénovat stále celoročně stejně jako volejbal. My tvoříme nový tým, jak jsem již psal v minulých článcích. Proto je důležité i pro tento začátek začít s volejbalem. Jednak s herními činnostmi a dále s vlastní hrou.

NA PRAHU NOVÉ SEZÓNY

IMG_8165.JPG

Pomalu se blíží začátek přípravy na sezónu 2018/19. Myslím, že to bude jedno z nejsložitějších a nejtěžších období v historii téměř 20 letého fungování mládežnických družstev v nejvyšších soutěžích. A těžké to bude pro všechny. Vydobyli jsme si významné místo ve volejbalové mapě České republiky a naším úkolem je ho neztrácet. Mění se generace hráčů, to hlavně u mládeže, ale dobrý oddíl se pozná podle práce s více generacemi. Nestačí mít jednu dobrou a žít z jejích úspěchů. Ovšem je to nekonečný boj.

TISNO 2018

IMG_7763.JPG

Ve dnech 17.-24.6. se uskutečnil další družebních styků s chorvatským Tisnem. Tradičně (již potřetí) vyjeli na své letní soustředění volejbaloví kadeti a junioři. Využívají hlavně toho, že mohou trénovat v krásné a moderní sportovní hale, jaká u nás nikde v okolí natož ve městě není. Volejbalisté jezdí do Chorvatska ve své režii. Navíc jsme využili nabídky starosty městečka Jezera na jachtařský kurz pro děti mezi 7. - 15. rokem věku. A jelikož v našem městě nebyl zájem, nabídli jsme to hráčům naší přípravky. Přihlásil se celkem 10. Odjelo nás tedy do té doby rekordních 29 osob. Volejbalisté se ubytovali ve vlastních stanech v kempu Jazina přímo na pláži. Trénovali 2x denně po 2 hodinách.

CHVÁLA SPOLUPRÁCI

IMG_0046.JPG

 Při hodnocení právě skončeného soutěžního období je potřeba také připomenout, proč se volejbal ve Velkém Meziříčí drží tak dlouho ve špičce českého mládežnického volejbalu. Vždyť junioři budou začínat 19. sezónu v nepřetržité řadě v nejvyšší soutěži v extralize. Pochopitelně, že nejde dělat vrcholový sport v rámci pouze jednoho města. Nejde to ani v mnohem větších městech než je Velké Meziříčí a nejde to ani v jiných a populárnějších sportech než je volejbal. A není to také chyba, ale je to nutnost.

VOLEJBAL V SEZÓNĚ 2017/18

IMG_0443.JPG

 Skončily všechny mistrovské soutěže ve volejbale. Byla to ta nejtěžší sezóna v posledních 20 letech. Hráli jsme na všech „frontách“ a vždy jsme museli strašně bojovat o své opodstatnění. Stále jsme proti velkým klubům jenom vesnice a stále musíme dokazovat, že naše místo je právě zde a že cesta, kterou jsme se vydali je správná. Troufnout si vklínit se mezi velkokluby má kdokoliv, opravdu to uskutečnit a ještě patřit ke špičce, to jenom někdo a moc jich není. Kdysi jsem psal. Talentovaní hráči z jiných sportů: fotbalu, hokeje, basketbalu a nakonec i házené odcházejí do center jinam, právě do zavedených klubů.

ČLÁNEK VÍC SKEPTICKÝ, NEŽ JSEM ČEKAL (S BUČOVICEMI 0:3)

IMG_4994.JPG

 Těžko se o tom píše. Byla to nejhorší porážka za celou sezónu. Od začátku jsme neměli šanci. Neměli jsme ji, ne protože soupeř byl tak dobrý. Měli jsme strach a ten nás porazil. Při vší úctě k Bučovicím. Nastoupili v identické sestavě, jako u nás doma, byli samozřejmě před domácím publikem ještě silnější a bylo pochopitelně těžké je porazit. To je samo sebou. Ale o zápase se rozhodlo na naší polovině hřiště. Nebyli jsme schopni po dva sety se vzpamatovat. Dělali jsme chyby jaké jsme jindy nedělali. Chtěli jsme prorazit bučovické kompaktní bloky tvrdou ránou do debla. Nepoučili jsme se ani, když to několikrát nevyšlo. Když jsme hráli o bloky, téměř vždy jsme uspěli.