TJ SPARTAK Velké Meziříčí

Postoupili jsme tedy do juniorské extraligy: Do přípravy jsme se pustili s ohromným elánem. Všichni nám předpovídali, že nemáme šanci se udržet. Nakonec to dopadlo excelentně. Prvních 10 zápasů jsme vyhráli a usadili jsme se na prvním místě. Z něho jsme postoupili až do závěrečného play off. Play off jsme bohužel nikdy neuměli hrát. Nebo spíš to bylo tím, že soupeři se na play off posílili o své hráče juniorského věku, kteří však již stabilně našli místo v sestavách extraligovým klubů. Tak tomu bylo i v tom našem prvním.

Trochu ve stínu současného dění kolem nákaz koronavirem a trochu tak mimo hierarchii důležitostí, bych chtěl připomenout jedno naše volejbalové významné výročí. 30.dubna v roce 2000 postoupili junioři do juniorské nejvyšší soutěže, extraligy, a jsou v ní dodnes. Tedy slavíme 20leté nepřetržité působení v této soutěži. Pro tak malý klub je to doslova rarita jak ve srovnání s většími volejbalovými kluby, tak i ve srovnání s přiměřeně stejně velkými oddíly i mezi jinými kolektivními sporty.

Poslední turnaj juniorské extraligy jsme stihli ještě před všemi opatřeními. 7. a 8. března se ještě mohlo bez rizika hrát všude, kromě biatlonového světového poháru, kam nesměli diváci. Pro nás to byl velice úspěšný víkend. Pořádali jsme ho doma. Jednalo o druhou výkonnostní skupinu (6.-10. místo), do které jsme se probojovali vítězstvím v předcházejícím turnaji. Letošní extraliga, poprvé hrána turnajově, byla ve svých skupinách hodně vyrovnaná a vždy bylo, o co hrát. Dalším plusem bylo, že na náš turnaj přišlo hodně diváků.

Bojujeme se soupeři, ale také sami se sebou A hlavně s našimi nemocemi. Nikdy v minulosti jsme neměli během sezóny tolik marodů! Prakticky málokdy jsme byli kompletní a nejinak tomu bylo i v předposledním kadetském turnaji. Šlo o hodně, šlo o finálový turnaj pro nejlepších osm celků. Bylo to na nás, měli jsme to ve svých rukou a nezvládli jsme to. Hlavně první zápas s Kolínem. V prvním setu jsme vedli 24:22 a neuhráli jsme ho. Neuhráli jsme jako jediní ani jeden set s tímto soupeřem. Ostatní Kolín buď porazili, nebo v případě Ostravy prohráli s jedním ukořistěným setem, který pro Ostravu nakonec měl cenu zlata. Strašně chyběl Kuba Němec. Zchvátila ho angína a to nás značně oslabilo.

Čtvrfinále play off skončilo podle předpokladů. Bučovice jsme ani jednou moc nepotrápili a soupeř vyhrál snadno 3:0 na zápasy a 9:0 na sety. Takže žádné překvapení. Přesto ale tato sezóna byla nejlepší z našeho tříletého působení v druhé nejvyšší volejbalové lize. Prakticky od začátku jsme nehráli o záchranu jako v předcházejících ročnících, nýbrž až do zranění Ríši Stanislava a Martina Pavlovského jsme okupovali třetí příčku. Sice před vánocemi nastal zlom a pád v tabulce na konečné 8. místo, ale nikdy to nebyly obavy ze sestupu. V tom je to pozitivní. Kádr se stabilizoval a vyrovnal.

Téměř samé porážky nás potkaly minulý týden. Přesto netruchlíme. Ne, že by nám bylo jedno, jestli vyhrajeme nebo prohrajeme, ale někdy se stává, že porážka není frustrací, ale povzbuzením do dalších bojů. Muži svého již dosáhli. Zachránili 1. ligu i pro další sezónu. Play off je takovou hrou, kde se dá umístění ještě vylepšit, ale když se nevylepší, nic se neděje. Tedy hlavně pro ty, kteří nemají ambice a hlavně prostředky pro nejvyšší soutěž. Nám stejně jako loni osud a výsledky přisoudilY Bučovice. Je to asi již náš osud. Nyní máme s nimi bilanci 12 zápasů a ani jedno vítězství a jen pět uhraných setů. Ani nyní tomu nebylo jinak.

Jedno je na bíledni. 1. volejbalová liga se bude hrát ve Velkém Meziříčí i v příštím soutěžním období! Ovšem, jak napovídá titulek, mohlo to být mnohem lepší. Během celé sezóny jsme nebyli hůře jak na pátém místě. Poslední zápas rozhodl o našem sešupu na místo osmé. Přitom stačilo uhrát o set více a byli bychom na historicky nejlepší již zmíněné páté příčce. Kdo by to byl řekl. Po patnácti zápasech jsme s bilancí 9 vítězství a 6 porážek okupovali medailovou třetí příčku. Potom jsme vyhráli již pouze jeden zápas, překvapivě s největším favoritem na postup výše, s Benátkami.

Jaký byl rok 2019? Mizérie s dobrým základem a nadějí. Výsledkově jsme to podělali na všech frontách. Muži do konce roku 2018 udržovali pěkné 6. místo, potom udělali jen 3 body a byli nakonec rádi, že se s odřenými ušima dostali do play off. Tam vyhořeli na Bučovicích, když vyhráli ve třech zápasech jediný set. Takže konec sezóny nic moc. Junioři nevyhráli nic a nakonec neuhráli ani baráž o udržení. Múžeme se vymlouvat na to, že česká skupina byla těžší jak moravská (byla, v moravské bychom se dostali do finálového turnaje, to říkám s čistým svědomím). V baráži bylo Karlovarsko posílené dvěma superhráči, takže šlo jen o souboj s Hradcem kdo s koho.

V pořadí třetí turnaj (z pěti) extraligy juniorů máme za sebou. Nedopadl pro nás dobře, co se týká výsledku. Prohráli jsme s Brnem (to se čekalo), ale i s Beskydy. To se nečekalo ovšem, vzhledem k předvedené hře, zcela zaslouženě. Na druhé straně jsme porazili Ostravu, když jsme otočili z 0:2 na 3:2. Nakonec jsme porazili i Kojetín v boji plném dramatických koncovek 3:0. Nastupovali jsme v tradiční sestavě: Tomáš Pokorný na nahrávce, Martin Smetana a Jakub Němec na smeči. David Čermák a Matyáš Pospíšil na bloku a jako diagonální hráč Dominik Medek. Libero Jarda Nedvěd. Do hry zasáhli podstatně ještě Honza Vanini a méně Adam Kalivoda a Matouš Špaček. Připraveni byli ještě Štěpán Bakaj a Vojta Hladík.

Druhou polovinu soutěže jsme začali na domácí půdě. Nejprve jsme v pátek přivítali nováčka z Hradce Králové. Vzhledem k tomu, že zasedal výbor ČVS, převzal roli trenéra Dan Kasan. Postavil osvědčenou sestavu s Víťou Šimkem na nahrávce, Jirkou Hurytou a Adamem Benáčkem na bloku, Honzu Kučeru na univerzálu a smečaře Štěpána Žabu a Romana Jašu. Libera byli Marek Slavík a Jirka Koukal. Stále máme zraněné Martina Pavlovského a Ríšu Stanislava. Naopak již se s námi rozcvičoval Dominik Žaba. Zápas byl od začátku v naší režii. Celý zápas až na začátek prvního setu jsme si udržovali bezpečný náskok a všechny koncovky jsme bez problému vyhráli. Druhý den bylo vše jinak.