Na turnaj, který se konal 20. -21. února v Českých Budějovicích, byla poněkud složitější cesta. Už jen to, že hráči, se kterými se počítalo, v pátek onemocněli nebo utrpěli „těžká“ zranění při tréninku. Trenér Petr Vašíček měl díky tomuto faktu v pátek večer co dělat, aby dal dohromady sestavu alespoň o šesti hráčích. Nakonec se mu to díky jeho skvělým schopnostem komunikovat s lidmi podařilo. V sestavě, která byla složena převážně z hráčů Velkého Meziříčí, jsme měli celkem velká očekávání a dokonce jsme doufali v postup do 1. skupiny ČP.
Na turnaj, který se konal 20. -21. února v Českých Budějovicích, byla poněkud složitější cesta. Už jen to, že hráči, se kterými se počítalo, v pátek onemocněli nebo utrpěli „těžká“ zranění při tréninku. Trenér Petr Vašíček měl díky tomuto faktu v pátek večer co dělat, aby dal dohromady sestavu alespoň o šesti hráčích. Nakonec se mu to díky jeho skvělým schopnostem komunikovat s lidmi podařilo. V sestavě, která byla složena převážně z hráčů Velkého Meziříčí, jsme měli celkem velká očekávání a dokonce jsme doufali v postup do 1. skupiny ČP.
Jako prvního soupeře, přes kterého jsme museli přejít bez porážky, byl tým z SKV Ústí nad Labem. Nad tímto soupeřem jsme zvítězili celkem jednoduše a šli jsme si i pro vítězství s ČZU Praha B, které jsme nakonec získali i přes menší zaváhání celého týmu, díky kterému jsme ztratili set. Po této výhře na nás čekal domácí tým Českých Budějovic, který nebyl z mého pohledu až tak těžký. Kdybychom zahráli to, co každý z nás umí, nemuseli jsme prohrát. Nehráli jsme zdaleka tak dobrý volejbal, jaký jsme schopní produkovat. Chyběla nám odvaha poprat se o vítězství, přestali jsme hrát, do pole nám padaly jednoduché míče a to jen proto, že jsme se na příjmu nedomluvili. Hodně jsem asi selhal já, protože my chyběla ta chuť k tomu, dostat kluky zpět nahoru a donutit je, aby se o to vítězství poprali. Sám sobě jsem si namlouval, že si potřebuji odpočinout, abych mohl odehrát naplno další víkend,ve kterém mne čekaly 2 zápasy s Příbramí. Teď trochu lituji toho, že jsem kluky nedovedl k vítězství. Bylo to ode mne sobecké. Další zápas s Jihlavou byl podle mě úplně to samé, až na to, že si Lukáš Duben vyzkoušel to, jak moc může chuť k vítězství pomoci tomu, aby se jeho výkon zlepšil takřka o 99%. Opět se nám nepodařilo vyhrát, ale beru to tak, že jsme se zase něco nového přiučili. V posledním sobotním zápase s Libercem jsme utrpěli vítězství.
V neděli ráno jsem si chtěl chvilku přispat, ale málem jsem zaspal zápas. Kluci mě museli skoro přemlouvat, abych vstal, ale nakonec se to povedlo. Do tělocvičny jsme přišli sice celkem rozespalí, ale na soupeře z Dansportu Praha jsme stačili a vyhráli celkem s přehledem. Díky složité dopravě jsme museli poslední zápas odehrát velmi rychle, protože jsme potřebovali stihnout vlak. Naštěstí se nám hodně rychle podařilo Nový Jičín porazit, takže jsme vlak stihli. Závěrem tohoto pokusu o článek bych chtěl říct, že na tomto turnaji jsme všichni získali zkušenosti a pokusíme se zdokonalit svou hru ještě o něco více. Například třeba já jsem si uvědomil, že jestli chci být dobrý hráč, tak musím potlačit svou povahu a pubertu, abych se dobrým hráčem opravdu stal.
#9 Matěj Uchytil