V neděli se naše družstva juniorů a žáků zúčastnila přípravného turnaje ve Znojmě. Junioři se utkali v 5 členné skupině postupně se Šlapanicemi, Znojmem, Kojetínem a Českým Krumlovem. Žáci se Znojmem, Břeclaví a s žáky Volejbalu Brno. Junioři celý turnaj vyhráli bez ztráty setu, když všechna družstva porazila poměrem 2:0. Popravdě konkurence nebyla veliká, ale nám tento turnaj sloužil především jako kontrola toho, co jsme doposud natrénovali. Již po několikáté se opakuji, že hlavně junioři tvoří po odchodu ročníku 1998 zcela nový tým. Tým to bude také velice mladý, vždyť v koncovém ročníku 1999 budou jen dva hráči. Ostatní s perspektivou hraní více jak jedné sezóny.
V neděli se naše družstva juniorů a žáků zúčastnila přípravného turnaje ve Znojmě. Junioři se utkali v 5 členné skupině postupně se Šlapanicemi, Znojmem, Kojetínem a Českým Krumlovem. Žáci se Znojmem, Břeclaví a s žáky Volejbalu Brno. Junioři celý turnaj vyhráli bez ztráty setu, když všechna družstva porazila poměrem 2:0. Popravdě konkurence nebyla veliká, ale nám tento turnaj sloužil především jako kontrola toho, co jsme doposud natrénovali. Již po několikáté se opakuji, že hlavně junioři tvoří po odchodu ročníku 1998 zcela nový tým. Tým to bude také velice mladý, vždyť v koncovém ročníku 1999 budou jen dva hráči. Ostatní s perspektivou hraní více jak jedné sezóny. Vystoupení družstva bylo nadmíru povzbudivé. Hráči měli na hřišti pořádek, zkušení radili nezkušeným, lavička pomáhala jak mohla, nikdo se ze zkušenějších nezlobil, že nehrál všechna utkání. Skoro jako ideál z foglarovek. Jestli chceme však vyhrávat, musíme se takto chovat. Učíme se herní systémy v útoku, obraně nebo protiútoku. To vyžaduje disciplínu a spolupráci. Bez toho by to nešlo. Jednotliví hráči nemají stejnou úroveň individuálních činností i herních zkušeností. Proto, aby tým šlapal, bez vzájemné pomoci se neobejde. Další tým, který se turnaje zúčastnil, jsou žáci a to byla volejbalová katastrofa. Už je to potřeba natvrdo říct. A je potřeba trochu zavrtat do trénování žáků. Nebyli to úplní začátečníci, ale o volejbale neměli ani ponětí. V první řadě si musíme uvědomit, že ve volejbalovém oddíle učíme HRU VOLEJBAL. Vše ostatní je v pozadí. Chápu, že bez rozcvičky to nejde, že obratnost, rychlost je potřebná. Ale k čemu je, že umím báječně běhat v koordinačním žebříku, když neumím odbití vrchem, spodem, rozběhnout se na smeč, ale hlavně vůbec nevím, jak se volejbal hraje, kde mám stát, že se při hře mění zóny, že se při získaném podání musí měnit postavení. Nebýt strašné benevolence rozhodčích, ani bychom vůbec nedohráli. Nejhorší na tom je, že nás přijede posílit žák z Havlíčkova Brodu a on tohle všechno ví a zná a uplatňuje (možná, ale neumí běhat do kopce, nebo střídat nohy v žebříku). Píšu to tvrdě a dotyční vědí, že to padá na jejich hlavy. Když vezmu, že herním vystoupením jsme měli nejhorší družstvo, že koncové ročníky starších žáků hrají již normální kadetský volejbal s rychlíky, pajpy, doskoky, trojbloky a skákaným servisem a my nevíme pořádně, kde stát, tak je mi smutno. Posledních 5 let (!) jde náš žákovský volejbal z kopce dolů. I v žácích jsme odkázáni na pomoc jiných oddílů při startu v Českém poháru. Z vlastních meziříčských zdrojů to nejsme schopni zajistit. Abychom se zvedli, musíme hodně rychle a pořádně zabrat. A to jde jen jiným pojetím trénování. Učíme HRU VOLEJBAL. Proto musí nyní minimálně 90 % tréninkového času vyplňovat HRA VOLEJBAL. Nemyslím jenom hrát mezi sebou, ale existují různé průpravné hry pro volejbal nebo herní cvičení. Jinými slovy: obsahem tréninku musí být jakákoliv cvičení, která připomínají volejbal. A to například již zmiňovaný koordinační žebřík ani při největší snaze nepřipomíná. Současní hráči mají až neuvěřitelnou chuť ve volejbale něco dokázat. Poznal jsem to v Chorvatsku, poznal jsem to i na tomto turnaji, kdy chodili za staršími a bavili se s nimi a tak trochu závistivě se dívali, jak jim ta hra jde. Proto nesmíme nyní promeškat už ani minutu, abychom se odrazili ode dna. S touto generací to určitě půjde. Tak jen do toho. Pokud to vezmeme za správný konec, výsledek se dostaví hodně rychle.
P.S. Na žebřík jsem už alergický, ale také na zbytečné protahování, dlouhé rozcvičování a na všechny ty pseudomoderní metody trénování jenom proto, abychom zabili nějakým způsobem čas. Tak nebuďme zbabělci a odstraňme z trénování balast a vrhněme se na volejbal!!VŠICHNI.
Velké Meziříčí, 5.9.2018 Petr Juda