Volejbal, hlavně mládežnický, je ve Velkém Meziříčí dlouhodobě nejúspěšnějším sportem. Junioři nedávno dokončili svou 17. sezónu v nepřetržité řadě v juniorské extralize. Kadeti mají v nejvyšší soutěži toho trochu méně,ale posledních 6 let jsou jejími stálými účastníky. Navíc se obnovenému družstvu mužů podařilo v posledních třech letech vyhrát krajský přebor i 2.ligu a v baráži postoupit do 1.ligy, což je druhá nejvyšší soutěž u nás. Je tedy co hodnotit. Nejprve mládež. Máme několik let Sportovní centrum mládeže Českého volejbalového svazu (SCM ČVS). Do něho jsou zahrnutí junioři a kadeti. Junioři se třetí rok po sobě dostali ve složitém systému play off mezi 4 nejlepší celky. Vyhráli , stejně jako loni, základní skupinu extraligy. Ve finálovém turnaji vyhráli potřetí za sebou svou skupinu bez jediné porážky. Tím se potřetí za sebou dostali mezi 4 nejlepší celky. Zde to již nevyšlo a po porážkách v semifinále a následném boji o bronzové medaile obsadili konečné 4. místo.
Volejbal, hlavně mládežnický, je ve Velkém Meziříčí dlouhodobě nejúspěšnějším sportem. Junioři nedávno dokončili svou 17. sezónu v nepřetržité řadě v juniorské extralize. Kadeti mají v nejvyšší soutěži toho trochu méně,ale posledních 6 let jsou jejími stálými účastníky. Navíc se obnovenému družstvu mužů podařilo v posledních třech letech vyhrát krajský přebor i 2.ligu a v baráži postoupit do 1.ligy, což je druhá nejvyšší soutěž u nás. Je tedy co hodnotit. Nejprve mládež. Máme několik let Sportovní centrum mládeže Českého volejbalového svazu (SCM ČVS). Do něho jsou zahrnutí junioři a kadeti. Junioři se třetí rok po sobě dostali ve složitém systému play off mezi 4 nejlepší celky. Vyhráli , stejně jako loni, základní skupinu extraligy. Ve finálovém turnaji vyhráli potřetí za sebou svou skupinu bez jediné porážky. Tím se potřetí za sebou dostali mezi 4 nejlepší celky. Zde to již nevyšlo a po porážkách v semifinále a následném boji o bronzové medaile obsadili konečné 4. místo. Po stříbrné, resp. bronzové medaili by se dalo říct, že pomalu sestupujeme ze svých pozic. Možná lehce ano, ale dostat se až do bojů o medalie je pro tak malý klub, jako jsme my, ohromný úspěch. Vždyť ve srovnání s Prahou, Brnem nebo Příbramí (letošní medailisté) máme mnohem horší podmínky. Nestěžujeme si, ale pár argumentů stojí za to připomenout. První a nejdůležitější je to, že k nám musí hráči na trénink dojíždět. Velké Meziříčí je malé město a bohužel není taková „značka“, aby se k nám hráči hlásili z jiných klubů s tím, že zde budou i studovat. To je rozdíl od ostatních celků v extralize. Opakovaně jsem psal, že žádný klub nemá jen hráče z toho města, kde působí. I my to tak máme. Proto máme trochu komplikace s dojížděním. Ale pereme se s tím dobře. Naše hra je postavena hlavně na týmové činnosti. Možná právě díky tomu v tomto družstvu mohou vyrůst hráči, kteří mají předpoklady pro profesionální sport. Mohu jmenovat z nedávné minulosti Máru Zmrhala (spolu s dalším odchovancem Martinem Kryštofem jsou členy reprezentačního družstva mužů), Víťu Jakubce nebo Danka Římala. Letos to je bezesporu Patrik Indra. Diagonální hráč, juniorský reprezentant, který patři mezi ty rozdílové hráče, kteří rozhodují o vítězství nebo porážce. A to doslova. Samozřejmě, že nejde snižovat výkony ostatních. Platí to hlavně o Romanovi Jašovi. Na začátku sezóny to byl trochu svými výkony nevyrovnaný hráč, který v průběh roku se stal výraznou osobností na smeči. Další smečař Eda Heřmánek podával stabilní nadprůměrné výkony bez výkyvů. Prudce rostla výkonnost obou blokařů. Filip Brychty i Jirky Vojtíška. Nahrávači tvořili vyrovnanou dvojici. Více příležitostí dostával Honza Kasan před Filipem Kuřecem. Na liberu se vystřídali postupně Roman Jaša, Petr Trybuček a Dominik Žaba. U kadetů (hráčů o dva roky mladší) bylo třeba vytvořit úplně nový tým. To se postupně dařilo, i když výsledek (10.místo) zůstal za očekáváním. Ovšem tato věková kategorie slouží především k doplňování juniorského týmu, takže výsledek nehraje zase tak velkou roli. Rozhodl o tom jediný zápas, který, kdybychom vyhráli, nás poslal do závěrečných finálových bojů. Do juniorského týmu nyní přecházejí Petr Trybuček, Patrik Juda, Denis Žaba, Jakub Doležal a Jakub Bárta.
Muži letos si dali jediný cíl. vyhrát II. ligu a postoupit v baráži výše. Soutěž odehráli prakticky stylem start-cíl, když se na první místo tabulky dostali hned po prvním kole. Klíčové zápasy byly s okresním rivalem Žďárem n.S. Ty jsme zvládli. Doma dvakrát 3:2 a u soupeře po našem nejlepším výkonu v sezóně dvakrát 3:0. Další důležité zápasy byly s Hradcem Králové. Ten rok předtím sestoupil z 1. ligy a určitě měl ambice, alespoň v první půli, se vrátit zpět. Navíc my všechny čtyři zápasy museli odehrát v Hradci, protože při našem domácím zápase se v tělocvičně hrála extraliga kadetů. Oba dvojzápasy dopadly stejně. Vždy jsme prohráli 2:3 a vyhráli 3:0. Takže v konečné tabulce jsme dosáhli rekordních 96 bodů při bilanci 33 vítězství a jen 3 porážek (ta třetí byla ve Chvaleticích, po našem nejhorším výkonu v sezóně). Postoupil jsme tedy do baráže o 1.ligu. Tu jsme zvládli a postoupili. Družstvo mužů vzniklo před 3 lety z bývalých odchovanců doplněných juniory. V sezóně 2014/15 ve své premiéře vyhrálo krajský přebor, v kvalifikaci postoupilo do 2.ligy a ve svém druhém roce působení v této soutěži postoupilo opět o soutěž výš. Tedy za 3 roky to byl ohromný skok. Podobně jako u juniorů, tak i u mužů byl kladem důraz na týmový výkon. Nakonec je to filozofií celého klubu. Proto se dá takových výsledků dosáhnout i v tak malých klubech i s omezenými podmínkami. Vyzdvihnout jednotlivce proti týmu je velice těžké. Parta, která se zde vytvořila chtěla něčeho dosáhnout a to se podařilo. Honza Kučera, Víťa Simek, Marek Slavík, bratři Ondra a Štěpán Žabovi, Martin Novotný, Tomáš Krejska, Jirka Huryta, Luboš Pospíchal a junioři Patrik Indra, Roman Jaša, Eda Heřmánek, Dominik Žaba a Filip Kuřec šli odhodlaně za svým snem,který se nakonec stal i cílem. Úspěšným cílem! Je potřeba ještě na závěr dodat, že pětice našich hráčů (Indra, Slavík, Brychta a O. i Š. Žabové ) úspěšně vypomáhala v prvoligové Chocni a pomohla jí udržet tuto soutěž i pro další období. A je také nutnost se zmínit o spolupráci se Znojmem. Ta začala před 2 lety. Nechci to nějak dlouze rozvádět, ale jestli má nějak vypadat spolupráce mezi dvěma oddíly, tak je to právě tato.
Všechno je v lidech, kteří u nás volejbal hrají a trénují Rozhodující vlastností je charakter jednotlivců a tím pádem i jednotlivých týmů. Nerozhodují programy,plány,pokud nejsou lidé, kteří by je plnili. Nám se podařilo vytvořit v oddíle atmosféru, že se každý chtěl zlepšovat . Posedlost volejbalem je ten správný výraz pro hráče a nakonec i trenéry Velkého Meziříčí. Pro ně to platí dvojnásob. „Kdo chce zapalovat, musí hořet“!! Už se všichni těšíme na novou sezónu!!!
Velké Meziříčí, 25.4.2017 Petr Juda