Pomalu se blíží konec července a tím končí i prázdninové volno pro většinu družstev volejbalového oddílu Spartaku Velké Meziříčí. Nezaháleli jsme ani před volnem. Od začátku května, kdy se situace v koronavirové „válce“ zlepšila, jsme prakticky ihned začali trénovat. Abychom dohonili tréninkové manko, zorganizovali jsme několik tří až čtyřdenních soustředění v mikulovské hale a týdenní v kempu Pecka u Nové Paky. Vše se týkalo juniorského a kadetského družstva. Sehráli jsme i několik přípravných zápasů v rámci turnajů v Pecce a Hradci Králové a rovněž jsme byli sparingpartnery reprezentace U17, která se připravovala na své první mistrovství Evropy. Výsledky nebyly zas až tak důležité. Prvořadá byla hra, jak se s ní vypořádaly tradiční opory a jak se uvedli i noví hráči ročníku 2006, kteří prakticky přišli o žákovskou sezónu a ihned museli naskočit na hru na síti o 15 cm vyšší. Žáci totiž hrají na síti 230 cm vysoké, zatímco od kadetů výš se hraje již na síti 243 cm. Musím konstatovat, že jsme jako trenéři byli mile překvapeni. Hlavně u právě zmiňovaných hráčů ročníku 2006. S výškou sítě se vypořádali znamenitě. Tréninky probíhaly až do konce června. Nyní po červencovém volnu se scházíme 30.7. na tradičním turnaji v Dřevěnici. Zde se představí jak kategorie kadetů a juniorů, tak se zde poprvé po dlouhé přestávce sejde i tým mužů. Dostali jsme divokou kartu do nejvyšší kategorie extraligových družstev. Po turnaji budeme pokračovat týden s tréninky na volejbalových kurtech Areálu zdraví. Následuje týdenní soustředění v Chocni, turnaj v Kojetíně (opět startujeme s muži s extraligovými týmy a junioři s družstvy od druhé ligy níže). Pokračujeme další týden doma na kurtech a po dalším turnaji 21.8. v Lupenici následuje týdenní soustředění v Mikulově. Jak v Chocni, tak i v Mikulově budeme mít k dispozici veškerý servis a hlavně sportovní halu. Po návratu z Mikulova již naplno začne příprava v naší tělocvičně za kostelem. Podobnou přípravu bude mít i náš žákovský tým. Hráči ročníku 2007 přišli prakticky za poslední dvě sezony o vše o co mohli přijít. V předloňské sezóně začali se připravovat na soutěže mladšího žactva. Ani nezačali a v další sezóně přeskočili do žactva staršího. Místo toho, aby sbírali první zkušenosti v této kategorii, udeřil koronavirus znovu a z hraní nebylo nic. Tak se vše musí dohnat v jejich posledním žákovském ročníku. Štěpána Žabu a Michala Janáka čeká nelehký úkol. Potvrdit naší dominanci v žákovské kategorii v kraji, dále uspět v Českém poháru a nakonec vychovat pro kadetskou kategorii další hráče. Vzhledem k tomu, že pandemii „přežili“ všichni naši hráči aniž by volejbalu někdo z nich nechal, není situace vůbec tragická. Spíš inspirativní. Vždyť i když se nesmělo sportovat, nikomu se volejbal ze svého myšlení nevytratil. A na tom je třeba stavět. Hlad po sportování je nyní velký a musíme ho proměnit v dobré výsledky nejenom postavením v tabulkách jednotlivých soutěží, ale např již nějakou dobu jsme neměli v mládežnických kategoriích žádného reprezentanta apod. Družstvo mužů hrající druhou nejvyšší soutěž potřebuje také doplnit kádr. Vždy jsme stavěli na to, že u nás hrají pouze vlastní odchovanci, kteří prošli minimálně juniorskou kategorií, nikoho nekupujeme speciálně jen pro tento tým. V tom je naše přednost a myslím, že takových družstev v 1. lize je jen pomálu.