Poslední dva zápasy 1. volejbalové ligy svedly dva celky se zcela odlišnou filozofií, ale se stejným zapálením volejbalových funkcionářů. My stavíme naše družstvo pouze na vlastních odchovancích, tedy hráčích, kteří u nás hráli nejméně rok za mládežnickou kategorii. Bučovice stavějí na odchovancích z jiných klubů a pomoci bývalých extraligových hráčů. Ovšem oba kluby dělají volejbal s nadšením, srdcem, jak se volejbal dělat má. Nevím proč se to stalo, ale zápasy s Bučovicemi jsou hlavně pro nás, ale i pro soupeře záležitostí kdo z koho. Jsou vždy plné tělocvičny, atmosféra výborná, dva „nepřátelské“ tábory do sebe řežou, hádky s rozhodčími na denním pořádku, padají karty. Zkrátka „válka“ jak má být. Doma jsme se po dlouhé době cítili na vítězství. Také jsme tak v pátek začali. Výborné podání Honzy Kučery nám pomohlo ke slibnému náskoku 8:1. Soupeř se však nevzdal. Pomalu dotahoval, my najednou začali chybovat a v koncovce jsme úplně propadli. Ovšem nevzdali jsme se a druhý set byl náš. Třetí a čtvrtý set byly ohromné bitvy, oba celky se překonávali v obětavosti. Koncovka 4. setu nakonec rozhodla o naší 15. prohře v řadě s tímto soupeřem. Body byly fuč a nás čekala sobotní odveta v Bučovicích. Nízký strop, špatné světlo. To vše hrálo do karet domácím. Ovšem my jsme se nezalekli. Alespoň ne v prvním setu, který jsme v koncovce urvali pro sebe. Potom dva sety doslova odjezd. Bučovice nás rozebrali podáním a my se tomu poddali. Hráli jsme neagresivně, bojovnost se vytrácela. Chyba za chybou. Celková naše bilance v obou setech 15 a 16 bodů byla ještě milosrdná. Průběh hovořil pro ještě výraznější rozdíl. Zvenku to vypadalo, že to vzdáváme. Opak byl pravdou. Od 4. setu jsme postupně přebrali iniciativu, dostali soupeře pod tlak a donutili jsme jej chybovat. Agresivitou vynikali všichni útočníci, výborně jsme blokovali i chytali v poli. Pátý set rozhodoval o všem. My točili strany za stavu 8:6 , Bučovice otočili na 11:9, ale koncovka patřila nám. 15:13 a konečně vítězství po patnácti prohrách v řadě. Radost neskutečná. Ale také únava. Koho vyzdvihnout? Všichni hráči nějak pomohli. Lavička vydržela celou dobu povzbuzovat tak, že přehlušila i početné domácí publikum, které bylo pochopitelně nezdarem svých hráčů zaskočeno. Víťa Šimek na nahrávce výborně vyhověl požadavkům útočníků, Martin Smetana a Ríša Stanislav odtáhli na smeči většinu zápasu, Martin Pavlovský byl nechytatelný jako diagonální hráč. Je vidět, že hostování v extraligovém Zlíně mu pomáhá. Všichni tři blokaři Jirka Huryta, Adam Benáček a Matyáš Pospíšil ublokovali, co šlo. Mára Slavík na liberu se překonával jako vždy. Z lavičky zasáhli do hry hlavně v prvním zápase ještě Tomáš Kopecký (také hostuje do extraligového Liberce), Honza Kučera, Filip Kuřec a konečně také Dominik Medek.
Nyní je týdenní přestávka vyplněná extraligou juniorů, kde budeme bojovat v Kojetíne v první výkonnostní skupině. Prvoligové boje budou pokračovat 12.11.Hrajeme ve Starém Městě. Doma se představíme v sobotu 13.11. od 18 hodin s Ostravou.
O víkendu také hráli naši junioři v krajském přeboru mužů a porazili v Jihlavě dvakrát domácí 3:0 a 3:2 a vedou po 6 zápasech tabulku nejvyšší krajské soutěže s náskokem 4 bodů před Pelhřimovem.