Jak je jistě známo, po dvou zápasech tzv."rozstřelu" je stav utkání mezi námi a Plzní nerozhodný 1:1. Ve středu 20.2. od 19:30 se sehraje rozhodující duel v Plzni. Vítěz postoupí do skupiny o 5. – 8. místo, poražený do skupiny o záchranu, tedy o 9. – 12. místo Tuto skupinu jsme hráli vloni, ovšem šli jsme do ní z posledního místa základní skupiny. Letos jsme skončili na místě čtvrtém, takže situace je podstatně jiná. Nyní si to můžeme rozhodnout sami a teď. Plzeň ze vzájemných duelů má lepší skore, proto se hraje na její palubovce. My v sobotu doma hráli dobře, v neděli venku špatně. Nepopírám, že se Plzeň zlepšila. My jsme jí to však dovolili naší bezkrevnou a bezzubou hrou.
Jak je jistě známo, po dvou zápasech tzv."rozstřelu" je stav utkání mezi námi a Plzní nerozhodný 1:1. Ve středu 20.2. od 19:30 se sehraje rozhodující duel v Plzni. Vítěz postoupí do skupiny o 5. – 8. místo, poražený do skupiny o záchranu, tedy o 9. – 12. místo Tuto skupinu jsme hráli vloni, ovšem šli jsme do ní z posledního místa základní skupiny. Letos jsme skončili na místě čtvrtém, takže situace je podstatně jiná. Nyní si to můžeme rozhodnout sami a teď. Plzeň ze vzájemných duelů má lepší skore, proto se hraje na její palubovce. My v sobotu doma hráli dobře, v neděli venku špatně. Nepopírám, že se Plzeň zlepšila. My jsme jí to však dovolili naší bezkrevnou a bezzubou hrou. Musíme se změnit. Proč to nejde? Trénujeme jak blbí, snažíme se o rychlou hru, pracujeme s hráči, které máme k disposici a které by v jiných družstvech třeba i odmítli. Zapojujeme je do hry. Na tréninku se dá na to i koukat. Přijde zápas a padne deka. Není to nesehraností, nevyspělostí, je to stress. Ten nás ovládá. Jak z toho ven? Pravda tým není jednolitý jako např. kadeti. Hráče by měla spojovat láska k volejbalu a automaticky by i volejbal měli brát jako svou povinnost. Nemusí se to líbit. Hlavně rodičům. Jediná povinnost podle nich je dobře absolvovat školu a být nečím. Samozřejmá samozřejmost. O tom vůbec nikdo nepochybuje a i pro mě je to jasná priorita. To je však pro kluka mezi 15. a 18. rokem v nedohlednu. Ti žijí současností. Proto ta dohledná, bezproistřední povinnost musí v našem týmu být (ať se na mě rodiče nezlobí) VOLEJBAL. U některých to dominantní je. Jiní s tím moc srozuměni nejsou. Ti jiní (doufám, že jsou to jen jedinci ) se ovšem slovu povinnost bojí. Proto nehledí ani to té vzdálenější budoucnosti. Tam se toho bojí ještě víc. To je, bohužel, také životní styl. Oni tomu říkají: chceme si užívat. Tato nepovinnost je hlavním důvodem nevyrovnaných výkonů. Odstup a zbavování se zodpovědnosti. Zodpovědnost je další strašák. Chybí vůdci. Ti se zodpovědnosti nevyhýbají. Naopak to berou jako výzvu svých schopností. Bez vůdce na hřišti neumíme odhadnout, jak budeme hrát, jak nám to půjde. Kdo to vezme na sebe, když to nepůjde? Vůdce řekne :" JÁ". Chceme prodat, co jsem natrénovali. Ale tak to nefunguje . Nebo kéž by to tak fungovalo. To bychom byli někde jinde. Spíš platí: budeme hrát tak jak nám to momentálně sedne. A to je chyba. Čekat na náhodu, na štěstí, na to jak bude hrát soupeř, jak bude kazit. MY MUSÍME VNUTIT SOUPEŘI NÁŠ STYL HRY !!. My ho musíme dostat do defenzívy. Nevím, jestli to tak chápeme. Snad ano. Rychlá hra, aktivní blok, dobrá přihrávka a alespoň trochu lepší podání nás může posunout výše. Zasloužili bychom si to, alespoň za tu dřinu, kterou většina podstoupila od května 2012. Tři soustředění, každodenní trénování, krátké prázdniny a znovu od začátku srpna to samé. Vše bylo na úrovni. Tým špoatný není, musí však bojovat a musí mu být jasno v tom, co a o co hrajeme. Je to boj, není to jenom hra. Z prohry se nestřílí je jalovina, kravina a blbost. Samozřejmě, že po porážce nikdo neumře. Sportovní klání nahrazuje chlapům válečné zápolení. To je historická pravda. Muž byl stvořen k boji, k lovu, k sebezáchově. Sport to přeneseně umožňuje. Zítřejší zápas je z těch: Buď, anebo.., nebo Kdo z koho! Budeme se bít. MUSÍME SE BÍT! Jinak skončíme v zatracení. DRŽTE NÁM PALCE!!
Velké Meziříčí, 19.2.2013 Petr Juda