Český pohár žáků je asi nejkvalitnější žákovská soutěž u nás. Při nekvalitě krajských přeborů, je to náhrada dostatečně dobrá. Mít dobré družstvo žáků je předzvěstí pro další generace. Minulost mi dává za pravdu. Když jsem přišel v roce 1998 do Velkého Meziříčí, bylo zde kvalitní družstvo žáků trenéra Zdeňka Zmrhala v čele s Kryštofem, Vašíčkem a Doležalem. Ti poprvé v historii pro Velmez vybojovali krajského přeborníka tehdy ještě jihomoravského kraje a na republikovém mistrovství obsadil 5. místo. Tito hráči položili základy juniorského družstva, které v roce 2000 postoupilo do extraligy a je v ní dodnes.
Český pohár žáků je asi nejkvalitnější žákovská soutěž u nás. Při nekvalitě krajských přeborů, je to náhrada dostatečně dobrá. Mít dobré družstvo žáků je předzvěstí pro další generace. Minulost mi dává za pravdu. Když jsem přišel v roce 1998 do Velkého Meziříčí, bylo zde kvalitní družstvo žáků trenéra Zdeňka Zmrhala v čele s Kryštofem, Vašíčkem a Doležalem. Ti poprvé v historii pro Velmez vybojovali krajského přeborníka tehdy ještě jihomoravského kraje a na republikovém mistrovství obsadil 5. místo. Tito hráči položili základy juniorského družstva, které v roce 2000 postoupilo do extraligy a je v ní dodnes. Další generace vyrostla o 6 let později pod vedením Luďka Trojana. "Ročník 89/90" to byli Barák, Málek, Kadlec, Šesták, Holíkové aj. vyhrál pro Velmez poprvé (a zatím naposledy) Český pohár (před Brnem) a v republikovém mistrovství byl stříbrný (za Brnem). Tito hráči prodloužili juniorskou "hvězdnou" sérii o dalších pár let. Vše fungovalo, bylo na co navazovat. A pomáhali místní, meziříčští, kantoři z řad tělocvikářů. Dnes tomu tak není. Junioři se drží dále, patří stále mezi špičku republiky. ŽÁCI VŠAK NE!! Proč? Na to je těžká a složitá odpověď. Vinu neseme my trenéři. Je nás málo, jsme zavaleni prací a naše možnosti získávat nové je omezena. Školy nespolupracují a na mě to dělá dojem, že nechtějí. Přitom dětí je dost. Nábory nefungují. Každopádně je ve Velkém Meziříčí žákovský volejbal ohrožen. Je ohrožen i přesto, že i z toho mála dětí, co máme, jsme schopni vychovávat REPREZENTANTY. To dlouhodobě prokazujeme. Důkazem je Matěj Uchytil nebo nyní nejnověji Eda Heřmánek. Oba jsou z Velkého Meziříčí a oba jsou reprezentanti ČR ve svých kategoriích a oba jsou i v reprezentacích vidět. Kdo je Martin Kryštof, další meziříčský rodák, to nemusím snad zdůrazňovat ani těm, kteří vyloženě volejbal nesledují. A byli další, kteří jako hráči Velkého Meziříčí okusili reprezentační dres a startovali na mistrovství Evropy, či dokonce mistrovství světa: Tomáš Doležal, Jiří Homola, Michal Hrazdira, Jan Kučera nebo Marek Zmrhal. Nemluvím o širších výběrech, kde byli další. To na rozdíl od ostatních sportů zde v tomto městě, kde je reprezentantů podstatně méně neřku-li téměř žádní. Přesto volejbal není zde propagován ani slovně, ani mediálně a ani ohlasem z radnice. V tom vidím další důvod, proč je získávání nových hráčů těžší a těžší. Zatím máme trochu naděje v těch nejmenších, kterých je již slušný počet. Než však dojdou do 7., 8. nebo 9. třídy, kdy se bude rozhodovat o jejich volejbalové budoucnosti, uteče v Balince nebo Oslavě ještě spousta vody. Současnost není příliš povzbudivá. Poslední krajský přebor vše obnažil. H.Brod, Jihlava a Žďár měli k disposici kolem 10 hráčů, my jen šest! A to musel nastupovat i Eda Heřmánek, který by měl více pomýšlet na vyšší soutěže v kadetské a juniorské kategorii než na krajský přebor žáků (byť je věkem žákem teprve první rok!). Burcoval jsem, burcuji stále a burcovat budu, dokud budu ve Velkém Meziříčí a pokud budu mít dostatek sil. Svou trenérskou práci děláme dobře, výsledky jsou za námi jasně vidět! Potřebujeme, ale mít koho trénovat. Pomožte všichni, kdo budete číst tento článek. Pomožte tím, že k nám někoho dostanete. Nepotřebujeme jenom peníze (i když ty také), potřebujeme žáky v od šesté třídy do deváté. Potřebujeme, aby přišli a zkusili to. My jsme od toho, abychom je do toho nadchli a naučili je to. To již nechte na nás. Dejte jim jen ten prvotní impuls. Volejbal je těžký sport, ale když se ho naučíte, je krásný. Ostatně jako všechny sporty, které děláte s láskou.
Velké Meziříčí, 20. 11.2012 Petr Juda