Pochopili jsme to a byl jsem pyšný. Nic nikdo neříkal, na nic se nepoukazovalo. Blížila se extraliga a s ní Beskydy venku a Hradec doma. Hratelní soupeři, přesto se to nezdůrazňovalo. Týden předtím jsme odchodili zápas v krajském přeboru s Okrouhlicí a místo rozehrání byl „kartáč“. Pak mě inspiroval koncert v Jupiteru, napsal jsem článek a …… Nechci si hrát na nějakého psychologa, ale psal jsem ho s nadějí, že by mohl padnout na úrodnou půdu. Když jsem hráčům zdůrazňoval a vysvětloval spojitost umění se sportem, měl jsem sice pocit, že tomu moc nevěří. Přesto jsme víkend odehráli jako dobře fungující symfonický orchestr. V sobotu ve Frýdku-Místku jsme je ještě občas hledali, občas to trochu zaskřípalo, ale pozvolna jsme se vyladili k dobrému výkonu. Dokonce, a to mě hrozně překvapilo, že jakmile zazněl falešný tón ve hře (špatná přihrávka a z ní ještě horší útok ..), všem bylo jasné, že další škobrtání je nepřípustné a dolaďovat se dá jen za maximální koncentrace.
Pochopili jsme to a byl jsem pyšný. Nic nikdo neříkal, na nic se nepoukazovalo. Blížila se extraliga a s ní Beskydy venku a Hradec doma. Hratelní soupeři, přesto se to nezdůrazňovalo. Týden předtím jsme odchodili zápas v krajském přeboru s Okrouhlicí a místo rozehrání byl „kartáč“. Pak mě inspiroval koncert v Jupiteru, napsal jsem článek a …… Nechci si hrát na nějakého psychologa, ale psal jsem ho s nadějí, že by mohl padnout na úrodnou půdu. Když jsem hráčům zdůrazňoval a vysvětloval spojitost umění se sportem, měl jsem sice pocit, že tomu moc nevěří. Přesto jsme víkend odehráli jako dobře fungující symfonický orchestr. V sobotu ve Frýdku-Místku jsme je ještě občas hledali, občas to trochu zaskřípalo, ale pozvolna jsme se vyladili k dobrému výkonu. Dokonce, a to mě hrozně překvapilo, že jakmile zazněl falešný tón ve hře (špatná přihrávka a z ní ještě horší útok ..), všem bylo jasné, že další škobrtání je nepřípustné a dolaďovat se dá jen za maximální koncentrace. S Hradcem to gradovalo. Minimálně disharmonií, agresivní výkon, kdy vše zapadalo do sebe. Vydrželo to 5 setů v tahu. To jsem u nás ještě nezažil. V šestém to trochu drhlo, ovšem po předcházejících sadách hraných ve stylu fortissimo se to dalo pochopit a trochu zmírnit a zpomalit bylo asi třeba. Samo nás to vytrestalo a ukázalo se, že Hradec nepřijel na zájezd, ale bojovat o body. Rozhodně to nebylo naším podceněním, nebo uspokojením, že to máme v kapse. Koncerty se hrají až do konce a zápasy jakbysmet. Poslední set se oba týmy předháněly v tom, kdo urve buď tři body (my), nebo alespoň bod (Hradec). Byli jsme to my. Dirigent Říman nic jiného nedovolil a zbytek nebyl proti. Dalo by se říct: 4 vítězství s posledními není nic světoborného. Ano. Pokud by proti nám byli nějací chudáci,kteří se sotva sejdou. Ale byly proti nám týmy, které bojují o záchranu, aby nespadli do nejisté baráže, nebo ještě hlouběji. Proto sbírají všechny síly a každý bod je dobrý. Oni ještě určitě překvapí a někomu body vezmou. To za prvé. Za druhé vyhrát 4 zápasy za sebou po dobré hře je výborný počin pro každého a je úplně jedno,kdo je na druhé straně sítě. Všechny zápasy odehrála základní sestava bez střídání. Jen v druhém zápase ve Frýdku-Místku nastoupil místo Edy Heřmánka Patrik Indra. Eda měl plesv bílém, a to se musí tolerovat. Stejně jako maturitní ples Štěpána Žaby, na který mu přišla „fandit“ i většina základního kádru juniorů. Zkouškou, jestli se opít, či ne, jestli ponocovat do rána nebo ne…prošli všichni na výtečnou. Přijeli v takovou hodinu, aby se vyspali a alkohol na nic vidět rozhodně nebyl. Výkony to ještě potvrdili, že jsou v otázce sportu profesionály. (I když za to peníze neberou. Tedy teď ne). Máme dobrý tým a byl jsem na něj pyšný. Samozřejmě, že správný pohádkový příběh se také komplikuje a nám se to trochu zaseklo na úterním tréninku. To už v pohádkách bývá. Pokud na konci zvítězí dobro a touhy hlavních hrdinů, je o to pohádka bohatší a zajímavější. Pokud ne, pak již to není pohádka. Já doufám, že v patnácté extraligové sezóně prožijeme příběh až do vytouženého šťastného konce. A já také věřím, že všichni moc dobře víme, že naší touze a štěstí musíme jít naproti a že to obvykle nepřichází samo.
Tabulka po 12 kolech:
1. Zlín 12 10 2 30:12 29
2. Velké Meziříčí 12 9 3 29:14 27
3. Ostrava 12 8 4 26:12 23
4. Brno 12 7 5 24:18 22
5. Hradec Králové 12 2 10 11:33 5
6. ŠSK Beskydy 12 0 12 5:36 1
ŠSK Beskydy – Spartak Velké Meziříčí 0:3 (-19, -20, -16) 0:3 (-20,-23,-19)
Spartak Velké Meziříčí – Slavia Hradec Králové 3:0 (15,18, 11) 3:1 (16, 17, -21,22)
To, co jsem napsal potvrdili junioři následující sobotu 24.ledna. Další kolo krajského přeboru bylo tak trochu komplikované. V naší tělocvičně nešel elektrický proud. Dohodl jsme se s pacovskými, že zápas odehrajeme u nich. Ovšem nastal další problém. Neměli jsme nahrávače. Nemohl ani jeden. Buď nemoc, nebo dlouho oznamovaná nepřítomnost. Zápasy jsme odehrát museli. Náhradní termíny nejsou. Odjeli jsme do Pacova. Na nahrávku šel dobrovolně David Pešta. Nahrával na co momentálně měl. Žádný risk, žádné zbytečné zviditelňování. Normál před hlavu a občas i za hlavu. To stačilo. Smečaři zase věděli, že mu to musí uhrávat a že si nemohou dovolit zbytečné chyby. Vše jsme plnili a výsledkem byl druhý zápas, kdy soupeř díky našemu tlaku úplně odpadl. Sety 25:14, 25:9 a 25:13 hovoří o naší převaze.
Druhý den v neděli to bylo ještě komplikovanější. Hrajeme s kadety, kteří nedostávají moc příležitostí v extralize i krajský přebor juniorů. A to ještě dohromady s Pardubickým krajem, kdy dva nejlepší celky od nás a tři z Pardubického kraje hrají finálové čtyři turnaje. My v prvním měli volno a byli pořadateli druhého. Bylo nás pět a ještě jsme neměli rozhodčího. Obětavě zaskočili junioři a odpískali všech 7 zápasů. Kadetů nakonec šest bylo a odehráli vše ve velkém stylu, kdy znali pouze vítězství 2:0 a ihned se vyhoupli do čela tabulky. Celý tým se semkl dohromady, výrazně pomohl debutujícímu a pochopitelně trochu nervóznímu nahrávači Martinu Pospíchalovi, takže i on si nakonec dovoloval nahrávat rychlíky a odvážné doskoky ze zadních pozic. Mám z toho pochopitelně radost. Zatím se daří budovat týmy juniorů a kadetů (nebo tým, neboť jednotliví hráči jsou výrazně provázáni s oběma družstvy), které touží po úspěchu a které pro něj dělají, co je v jejich v silách a i trochu více. Protože touha je základ, z kterého se buduje cesta ke konečnému vítězství.
KP mužů 1. třídy: Pacov – Velké Meziříčí 1:3 (-23, -27, 18, -14) 0:3 (-14,-9,-13)
KP juniorů: Velké Meziříčí – Svitavy 2:0 (12,20), – Lanškroun 2:0 (18, 14), Demlova Jihlava 2:0 (13,14) a 2:0 (20,16)
Nakonec přijďte se všichni přesvědčit v sobotu 31.1. a v neděli 1.2. do tělocvičny za kostelem, kde se hraje čtvrtý, předposlední turnaj extraligy kadetů a nám jde o účast v play off. V sobotu v 9:00 hrajeme s Hradcem Králové, v 15:00 s Příbramí. V neděli potom v 11:00 s ŠSK Beskydy a v 17:00 se Zlínem. Určitě budeme bojovat, určitě nic nepodceníme. Za to dám ruku do ohně.
Velké Meziříčí, 28.1.2015 Petr Juda