Mé působení trenéra krajského výběru ve volejbale chlapců začalo v září 2021. Tým jsem seskládal uvážlivě z taletovaných a do budoucna perspektivních hráčů. Samozřemě, že by šlo lecco změnit. Kriticky se v první řadě koukám na sebe a musím konstatovat, že právě jednu velikou chybu jsem udělal já sám. Nenaplánoval jsem žádné přípravné zápasy a to se projevilo hned na začátku turnaje.
Zpět k Olympiádě. V neděli 26.6.2022 jsme se s celým týmem sešli na autobusovém nádraží v Jihlavě, odkud vyjížděla celá výprava směrem do Olomouce. Hned zahájení celé akce na Andrově stadionu bylo doslova pompézní. Moji kluci měli tu čest jít na plochu po boku vlajkonoše kraje Vysočina, kterým byla legendární a dodnes nepřekonaná světová rekordmanka Jarmila Kratochvílová. Atmosféra nás všechny pohltila. Ná zavěr zahájení si kluci přímo na ploše stadionu zapařili a songy kapely Slza. Klukům bylo vidět na očích a veliké odhodlání vyhrávat a ukázat se. Dokonce padaly sázky, že pokud vyhrajeme medaili, tak si mohou nechat dresy na památku. A já byl jako trenér velmi rád, že má můj tým takové sebevědomí.
První hrací den 27.6.2022 nás čekal zápas proti favorizovanému výběru Moravskoslezského kraje. Zápas se hrál až odpoledne, proto jsme měli čas kouknout i na jiný sport a zašli fandit házenkářkám kraje Vysočina, které zápas prohrály s Prahou. Byla to doslova dívčí válka. Okolo poledne jsme odjížděli do Kojetína, kde se celý volejbalový turnaj chlapců odehrával. Zápas proti Moravskoslezskému kraji jsme prohráli 2:0, bohužel jsme hranici 20 bodů nepřekonali ani v jednom setu. Náš první zápas byl to pro nás velikou srážkou s realitou, strachem a svázanými rukami. Bohužel tomu nebylo jinak ani v druhém zápase proti Ústeckému kraji. Prohráli jsme opět 2:0. Kluci si uvědomovali svoje chyby z nervozity a já také. Tady se právě promítla absence zápasů v přípravě, u některých kluků to byl první zápas s liberem na hřišti a někteří hráli první zápas na jiném postu, než hrají v klubu.
Dost výmluv. Druhý hrací den bylo spíš takové rychlodopoledne. Prohráli jsme s Prahou 2:0, když jsme první set dostali 11 přímých bodů z podání, tak už jsem si říkal, že fakt už hůř být nemůže. A měl jsem pravdu, sice druhý zápas proti Středočechům jsme prohráli taky 2:0, ale zvládli jsme ho zatím nejlíp na přihrávce a to klukům dodalo velkou odvahu a víru ve vítezství. Po obědě jsme vyšli s klukama na Kojetínské koupaliště, kde se hrál turnaj v beachvolejbale. Akorát jsme stihli zafandit našim borcům z Velmezu Matějovi Janákovi a Robinovi Strnadovi. Klobouk dolů kluci, tak málo času na adaptování ze šestkového volejbalu a vůbec to nebylo znát. Klukům a bráchovi, jakožto jejich trenérovi gratuluji k 10.místu.
Třetí hrací den, ve vzduchu všichni cítili šanci na vítezství a dokonce i nutnost zvítězit. Přece nechceme hrát o předposlední místo. Přemýšlel jsem jak nejlépe vést zápas a jakou sestavu postavit. Nejdůležitější zápas byl hned na začátku proti Pardubickému kraji. Po celou dobu turnaje jsme měli vždy snad nejvíce fanoušků, neskutečný. Ale na tento zápas jich přijelo ještě víc. První set jsme dostali pěstí mezi oči a prohráli jsme snad s jedenáctkou (25:11) Podání byla naše bolístka, spíš nám ubližovalo. Druhý set jsme vyhráli nejtěsnějším rozdílem. A tak o zápase rozhodl třetí set. Naše hra byla pestřejší, všichni na hřišti věděli, co mají dělat, a naše podání konečně neškodilo nám, ale soupeři. Zažili jsme pocit únavy z obrovského vedra, ale ochucený vítězstvím nad Pardubickým Krajem vítězíme 2:1! Charakter ukázal, kdo má na to se porvat s krizí. Euforie, radost sdílená s fanoušky, kluky nabila k skvělému výkonu v druhém zápase proti Libereckému kraji. První set jsme prohráli 25:23, kdy jsem se bál sebrat bohům jejich oheň. No co, další zkušenost pro mě. Dal jsem na hráčovu odpověď, že se bojí střídat na podání. Neměl jsem se ptát a činit, mohlo to dopadnout jinak., Ale to je jen takový střípek myšlenek z mé trenérské hlavy. Druhý set jsme prohráli s o něco větším rozdílem. Ve skupině jsme skončili šestí a tak nás čekal poslední zápas o celkové 11. místo.
Poslední hrací den, zápas už v 9 hodin ráno nasvědčoval ospalý začátek. Ano, dostat tým do laufu, herního tranzu, stavu flow nebo jak chcete, to je ta hlavní práci žákovského trenéra. Asi se to i na chvíli povedlo. V prvním setu jsme prohrávali 15:9 a nakonec jsme prohráli 26:24. Bohužel se tato nepříznivá koncovka zakončená dvěma esy promítla do vývoje druhého setu, který jsme jasně prohráli. Porážka se Zlínským krajem znamenala celkové 12 místo. Vyhlášení posledních čtyř míst se konalo v Kojetínské sportovní hale hned po skončení zápasů. Za námi se umístil 13. Karlovarský kraj a 14.Pradubický kraj. Poslední den byl v duchu fandění na finálových zápasech a koupačky. Poslední večer, spálený popkorn, koleje vzhůru nohama, hasiči na cestě a všudypřítomný hluk z požárních hlásičů. Naštěstí mám vzorný tým, který po celou dobu vystupoval slušně a bez nějakých nepříjemných incidentů.
Děkuji všem rodičům a kmenovým trenérům za důvěru a za podporu při utkáních. Je to obrovská pomoc, je vidět, že i když se nedaří, jak podporu máme pořád parádní. Byli jste skvělí.
Moji kluci:
Pavel Prudek – kapitán týmu a první nahrávač, TJ Spartak Velké Meziříčí
Michal Sobotka – blokař, TJ Spartak Velké Meziříčí
Ondřej Kamarád – smečař, Jiskra Havlíčkův Brod
Antonín Pátek – smečař, Jiskra Havlíčkův Brod
Zdeněk Mandl – blokař, Jiskra Havlíčkův Brod
Jáchym Sedláček – univerzál, Jiskra Havlíčkův Brod
Tobiáš Čech – libero/smečař, Jiskra Havlíčkův Brod
Mikuláš Zedníček – smečař, TJ Spartak Velké Meziříčí
Filip Svoboda – univerzál, TJ Spartak Velké Meziříčí/Sokol Hrotovice
Jan Šebesta – nahrávač, Žďár nad Sázavou
Martin Pavlík – smečař, Žďár nad Sázavou
Tobiáš Veselý – libero/smečař, Žďár nad Sázavou
Všem patří velké poděkování za vzornou reprezentaci kraje Vysočina. Moc jsem si to s vámi užil, bylo to plné emocí, zdravých a překvapivých. Odjíždím s pocitem, že se všichni hodláte volejbalu obětovat stejně tak jako já, a to je pro mě největší vítězství. Sedm hráčů z tohoto výběru může pokračovat i příští rok a tři se dokonce zúčastní i další olympiády za dva roky. Těším se na budoucí spolupráci a věřím v lepší zítřky.
Štěpán Žaba – trenér KCM Vysočina
