Dobrý den všem příznivcům volejbalu ve Velkém Meziříčí a všem, kteří čtou příspěvky na našich stránkách.
Je to má premiéra v psaní reportů z hracího víkendu. Ne, že by mi to bylo přiděleno nebo přikázáno. Rozhodl jsem se napsat tento článek, jelikož po přečtení toho předchozího článku mi vrtalo hlavou, jak bychom jako hráči A – týmu mohli více ulehčit práci našemu hlavnímu trenérovi Petru Judovi.
Dobrý den všem příznivcům volejbalu ve Velkém Meziříčí a všem, kteří čtou příspěvky na našich stránkách.
Je to má premiéra v psaní reportů z hracího víkendu. Ne, že by mi to bylo přiděleno nebo přikázáno. Rozhodl jsem se napsat tento článek, jelikož po přečtení toho předchozího článku mi vrtalo hlavou, jak bychom jako hráči A – týmu mohli více ulehčit práci našemu hlavnímu trenérovi Petru Judovi.
V pátek 9. listopadu jsme hostili tým pražských Lvů. Tým se skládá z několika kadetských mistrů Evropy a hráčů, kteří již nastupují i v nejvyšší domácí soutěži za jejich chlapský A – tým. Už příjezd hostů se slabými návyky ke slušnému pozdravu doprovázeného podáním ruky naznačoval nevyhnutelnost večerního nelítostného boje.
První set hned ze začátku ukázal, že zvítězí tým, který bude mít pevnější nervy. Hlavní zbraní obou celků od začátku zápasu bylo velmi kvalitní podání. Svou nedostatečnou empatií a citem pro hru prohráváme první set 19:25. Na lavičce se ozývají uklidňující a jednoduché pokyny doprovázené hecujícími frázemi všech hráčů. V druhém setu bylo na první pohled vidět, jak z nás opadá stres a agrese začíná mít střízlivé oči, které na konci této cesty nevidí nic jiného, než VÍTĚZSTVÍ. Po velkém boji, kdy se v hale v jednom kuse ozývalo „VELMEZ“, vyhráváme 25:21. Třetí set vyhráváme stejným poměrem bodů (25:21) díky razantnějšímu podání, větší disciplíně v obraně a jasné myšlence v útoku. Myslím si, že tento obrat na 2:1 na sety hosty z Prahy velmi zaskočil. Byli nuceni promíchat sestavou a ukázalo se, že sílu dobrého celku ukazuje i silná lavička. Ve čtvrté sadě prohráváme 23:25. Předcházelo tomu především více chyb z naší strany a menší razance na podání oproti druhému a třetímu setu. Od začátku čtvrté sady jsme museli soupeře dotahovat a vždy, když jsme mohli jít bodově přes ně, tak jsme chybovali na podání. Toto je přesně ten nedostatek herních zkušeností, který nám zatím chybí. No a pak už pátý rozhodující set. Ten začínáme skvělým útokem o blok. Bohužel pro nás, teče pan rozhodčí neviděl. S návalem emocí můj brácha Ondra dostává červenou kartu a tak vstupujeme do rozhodujícího setu 0:2 pro soupeře. Ale stále držíme krok a to i přes to, že jsme zkazili tři podání do stavu 9:9. Tato velká chybovost se ale i přes všechno naše snažení na výsledku projevila. Zápas s Pražskými Lvi prohráváme 2:3. V pátém setu nedopustil drama v koncovce opět pan rozhodčí, který změnil svůj verdikt ku prospěchu hostů s výsledkem 11:15.
Sestava: Šimek (N), Kučera (U), Žaba Š. (B), Huryta (B), Jaša (S), Žaba O. (S), Slavík (L), Koukal (L).
Střídali: Maňas (S), Pavlovský (U), Kasan (N), Stanislav. (S).
V sobotu 10. listopadu k nám do Velmezu přijeli kluci z Nymburka. Vím, že v minulosti tento tým měl v názvu slovo svině. Nymburské svině, nebo tak nějak si v minulosti říkali. Tímto slovem se ale tento celek v žádném případě nazvat nedá. Do Velmezu přijel velmi slušný a pokorný tým, který se momentálně nachází na předposledním místě prvoligové tabulky. A proto jsme věděli, že nás čeká nelehký úkol spočívající v tříbodové výhře, která nám vytvoří větší náskok nad tímto týmem.
Do zápasu jsme vstoupili velmi odhodlaně. Razantně jsme útočili a to dokonce i středem sítě, což naznačovalo velmi dobré psychické rozpoložení celého týmu. První set vyhráváme v poměru 25:17. Ale do Meziříčí nepřijel nezkušený tým, který se hodlá vzdát hned po prvním prohraném setu. V druhé sadě začínáme ležérně, pár hráčů z naší strany vypadá překvapeně, když zrovna na ně letí míč. Díky nedostatku koncentrace celý zápas musíme dotahovat a když uprostřed setu děláme vetší množství chyb, prohráváme druhý set 15:25. Nemá cenu hledat příčiny. Důležité je najít sílu a klid v rozhodování svých činů pro další sety. Jak se včera ukázalo na straně Pražanů, že silný tým dělá i silná lavička, tak tomu bylo i dnes. Naštěstí na naší straně. Našeho jindy neohroženého kapitána Honzu Kučeru střídá Martin Pavlovský a tým dostává nový náboj. Znovu jsme našli razanci na útoku, na náhře jasnou myšlenku a pevné nervy v obraně. Třetí set vyhráváme 25:19. Čtvrtý set celý dotahujeme. Do stavu 16:16 soupeř neudělal ani jednu chybu. Po pár důležitých obranách se dostáváme do vedení v koncovce 22:20. Díky pevným nervům ve ztrátě soupeřova podáví, se dostáváme do konce zápasu za stavu 24:22 pro Velmez. Zpoza koncové čáry můžeme vidět nevinný úsměv našeho smečaře Richarda Stanislava ( Ríši ), jehož podání už tak nevinné není. Nekompromisním esem z podání ukončuje zápas. Stav utkání 25:22. a 3:1 na sety. Chtěl bych vyzdvihnout výkon obou smečařů, kteří se přenesli přes prohraný druhý set a na jejich výkonu to téměř nebylo vidět.
Sestava: Kasan (N), Kučera (U), Benáček (B), Huryta (B), Jaša (S), Stanislav (S), Slavík (L), Koukal (L).
Střídali: Pospíšil (B), Pavlovský (U), Žaba O. (S), Žaba Š. (B).
Chtěl bych poděkovat všem, kteří nás přišli podpořit ale i těm, kteří nás podporují na dálku. Dále bych chtěl poděkovat panu Zdeňku Zmrhalovi (bývalemu trenéru našich žáků), který se bez váhání chopil funkce podavače. Nesmírně si takovýchto nenápadných činů vážím, protože společně tyto činy tvoří něco velkého, něco opravdového a nenuceného. Jedním slovem VELMEZ.
Velké Meziříčí, 12.11.2018 Štěpán Žaba