VELMEZ-MUŽI, KÁDR, CÍLE, PŘEDSTAVY.
Skončila série představování juniorů a kadetů. Nyní bych napsal něco o mužích, týmu, který je čtvrtým rokem v 1. lize, což se v historii Kraje Vysočina i okresů tohoto Kraje, i když patřili do jiného státního uspořádání, ještě nikomu nepodařilo. První rok byl trochu testem, v kterém jsme obstáli jen částečně. Vybojovali jsme baráž o udržení, ovšem v ní podlehli Bučovicím (ty od té doby 1. ligu 2x vyhráli) a o extraligové hráče posílenou Příbram B. Naštěstí v soutěži nepokračovat se rozhodl tým Turnova a 1. ligu nám přenechal. Od té doby, tedy další dvě sezóny, jsme již sestupové starosti neměli. Vždy jsme vybojovali play off a vždy jsme skončili na 8. místě. První rok to bylo pro nás dosažení cíle, další rok i trochu zklamání. Vždyť jsme celou sezónu figurovali na 4.-5. místě a teprve poslední kolo rozhodlo o našem sestupu na místo 8. Dvakrát jsme tedy hráli play off a dvakrát jsme narazili na Bučovice a ani jednou jsme neuspěli. Letos jsme ještě ani nezačali kvůli známým okolnostem. Přesto by naše ambice měly zase vzrůst. Tým je konsolidovaný, prakticky beze změny, kariéru u nás ukončil jen libero Jirka Koukal ze Znojma. Naopak pomalu se dostávají do kádru i nejlepší junioři, z nichž prim zatím hraje Dominik Medek.
Představme si celý kádr hráčů. Základním stavebním kamenem“ pro hru je nahrávač. U nás tuto roli plní Víťa Šimek (Gib,1989). Když byl náhradníkem za Honzu Kasana, byl nevýrazný. Jakmile se stal po odchodu Honzy do Ústí n.L. jedničkou, stala se z něj osobnost. Od loňska je také kapitánem a dělá i v rámci možností manažera pro celé družstvo. Potřebuje jen, co se týká nahrávky, mít krytá záda dobrou „dvojkou“, neboť i každá „jednička“ někdy potřebuje být vystřídána „dvojkou. Dalšími oporami jsou smečaři. Roman Jaša (-,1998) je zatím nejvýraznější. Je o u nás od žáků, prožil si své výborné i totálně špatné časy. Teď je naše nejspolehlivější útočná zbraň. To se dá říci i o Honzovi Kučerovi (Kůča,1991). Také u nás byl od konce žákovské kategorie, dokonce prošel všemi mládežnickými reprezentacemi. Potom se nám na několik let ztratil, aby se vrátil spolu s postupem do 2. ligy před 5 lety. Byl vždy diagonálním hráčem (univerzálem), nyní je schopen nastoupit i na smeči. Dalším útočníkem je Ríša Stanislav (Richie,1997). Původem ze Znojma, byl u nás v kadetech, potom, po přestávce, i v juniorech, okusil i dospělou extraligu v Brně, aby se nakonec k nám vrátil a již zde zůstal. Studuje právnickou fakultu a bude z něj podle dosavadních výsledků excelentní právník. Excelentním smečařem je již delší dobu. Vyniká asi nejtvrdším podáním a smečemi, které se dají, pokud mu sednou, velice těžko vybírat. Ovšem mohly by mu sednout častěji než doposud, stejně tak podání. Dalším smečařem je Štěpán Žaba (Jackye,1995). Současný trenér (a velice dobrý trenér) žáků se stále ještě nechce rozloučit s hráčskou kariérou. Bodejť by ne, vždyť je mu teprve 25 let. Jeho hlavní vlastností je univerzálnost, protože může nastupovat jak na smeči, tak i na bloku. Stejný problém má i jeho bratr dvojče Ondra Žaba (Čopr, Čabas, Óňa,1995). Naše největší trenérská naděje do budoucnosti stále váhá, má-li to nadále zkoušet i v 1. lize. Podle mě má!!. Je smečařem s nejlepší diagonálou a umí i výborně nahrávat a stále by mohl být onou výše zmíněnou dvojkou, kryjící záda ( a ne mydlící schody) Víťovi. Dalším smečařem je další ze Žabů, Dominik (Domas, 1998). Sice nemá s dvojčaty žádný příbuzenský poměr, ale jako by byl, protože jsou mezi sebou největšími kamarády a všichni mají vztah k Chocni. Volejbal ho naplňuje (ono ho naplňuje úplně všechno, co dělá), má výborný cit pro přihrávku. Jeho hendikepem je menší výskok, ale nahrazuje ho šikovnou rukou a dokonalou technikou. Problémem je, že si při neúspěchu už moc nevěří. Dalším útočníkem je Martin Pavlovský (Vidli,1998). Přišel k nám ještě jako junior. Stále si myslím, že má velké rezervy a jeho potenciál je ještě skrytý. Má vše, co by měl mít perspektivní volejbalista. Ideální postavu, dobrou techniku, touhu vyhrávat a vášeň pro volejbal. Výkonnostně roste, ale na můj vkus dost pomalu. Mimochodem, za jeho přestup k nám jsme dali historicky nejvyšší sumu peněz. Nejraději bych ho viděl v základní šestce na univerzálu. Snad se to povede letos. Blokaři: Jirka Huryta (Huroš, 1994). Je u nás od žáků. Neustále se zlepšuje a kromě činnosti na síti je lepší a lepší i v poli a hlavně na podání. Klidně by mohl hrát extraligu. Rozhodl se pro nás a jsme za to rádi, i když mu nemůžeme dát ani korunu. Druhým blokařem je Adam Benáček (Beny, 1998). Odchovanec Jihlavy a kdyby si nezlomil při jednom rekreačním „volejbálku“ lýtkovou kost, asi by u nás nebyl a pochybuji, že by hrál i volejbal. Jestli se dá na někoho dát přirovnání „dřevo“, tak je to právě na něj. Byl totálně neobratný. Ale měl 2 m, byl hubený, dlouhé nohy a ruce. Tedy pro volejbal jak dělaný. Proto stálo za to s ním pracovat. A co je z něj teď? Blokař, který jako jeden z mála, který dává ruce ihned přes síť a nemáchá s nimi, výtečný útočník, s rychlou rukou. Jeho plachtivé podání je často zakončené esem. Jestli má někde rezervy, tak v poli. Možná na jeho růstu máme svůj podíl, ale bez Benyho vášně, vůli a disciplíně bychom nedokázali nic. Lehké to však nebylo. Několikrát toho chtěl nechat a vždy jsme ho přesvědčili o opaku. V letošním roce se po tříleté přestávce vrací nahrávač Filip Kuřec (Fiki, 1998). Volejbalu nechal ještě před ukončením juniorského věku, ale na jeho nahrávačském umění to znát není. Spíš naopak. Nahrává přesně, takticky mu to myslí. Když k nám přišel, chtěl to zkusit jenom v B týmu s juniory hrající krajský přebor. Ale svými výkony přesvědčil a přesvědčuje, že máme pro 1. ligu, alespoň doufám, dalšího nahrávače. Čas ukáže, ale zatím je to velice slibné. Už jen tou svou pílí a houževnatostí, protože nevynechá za žádných okolností ani jeden trénink a ani jednu herní příležitost. Na závěr zbývá libero Marek Slavík (Mára, 1995). Začínal v polenských žácích, k nám přišel do kadetů jako nahrávač s výtečnou technikou prstů Dokonce si ho filmovali jak má vypadat technika střelby do kůlů. Paradoxně, on nahrávat asi nikdy nechtěl. Měl zábrany, z nahrávky měl čím dál tím větší strach. Měl hendikepem v prostorovém vidění, špatně odhadoval míče letící na něj z velké výšky. Ukončením juniorského věku, ukončil i svou „nahrávačskou“ kariéru. Na čas zmizel do domovské Polné, aby se vrátil do 2. ligy… ale jako libero. A dnes patří mezi nejlepší libera nejen v našem týmu, ale v celé 1. lize. Tady se našel, a nemít své zaměstnání, mohl by se volejbalem živit. Má vyrovnaný jak příjem podání, tak i vybírání v poli a když je potřeba, tak i výborně nahraje.
To jsou asi všichni z plejády kádru hráčů, kteří již mají juniorský věk za sebou. Za dobu posledních 5 let, tedy od postupu do 2. ligy až do třech ročníků 1. ligy zůstával náš kádr téměř beze změn. Přišel a po třech letech odešel Jirka Koukal (Šišin 1988) druhé výborné libero. Dalším, kdo nás posílil a zase odešel byl Martin Maňas (1998). Přišel do juniorů, pokračoval v mužích, ale poslední rok s námi nemohl trénovat, protože studuje ve Vídni a nestíhal jezdit na naše tréninky. Tak se vrátil do Šlapanic, kde i bydlí.
Kádr a sestavu družstva mužů vždy doplňovali nejlepší junioři, Bylo tomu v minulosti, je tomu i teď. Nyní dostává největší šance Dominik Medek, 1. ligu si zahrál i Tomáš Pokorný, Matyáš Pospíšil a epizodně i Martin Smetana. To ze stávajícího týmu juniorů, o kterých jsme již psali. Všichni ti výše jmenovaní samozřejmě dostanou příležitost i v letošním ročníku. Jak ji využijí, je jen na nich.
Závěrem. Nejsme alibisté, kteří by psali, že máme stále nezkušený a mladý kádr hráčů a záchrana je jediným cílem pro tento tým. NE!!! Chceme být lepší jak osmí. To je zásadní úkol. Samozřejmě, že vždy primární je hrát 1. ligu i v další sezóně. Ale pro nás je to málo. Chceme stoupat výš a chceme být stálým a dobrým účastníkem druhé nejvyšší soutěže v ČR.