Od posledního článku jsme nelenili. Tréninky probíhají v pravidelném rytmu pondělí až pátek vždy od 17 do 20 hodin. Posilovna je 4x týdně hodinu denně. Tedy objem dostatečný. Chodí většina hráčů. Vyjímky jsou, ale nijak nenarušují. Přidali se i trenéři. Jsme na to nyní tři: já, Petr Vašíček a Petr Dostál. Ten má za sebou dva měsíce trénování s námi a proti původní domluvě, že bude jezdit dvakrát v týdnu, si také přidává a jezdí vždy, když nemůžu (já nyní nemůžu často, protože mě zaměstnává práce na Českém volejbalovém svazu v Praze). Vše probíhá až neuvěřitelně dobře. Až se člověk bojí, že to zakřikne.
Od posledního článku jsme nelenili. Tréninky probíhají v pravidelném rytmu pondělí až pátek vždy od 17 do 20 hodin. Posilovna je 4x týdně hodinu denně. Tedy objem dostatečný. Chodí většina hráčů. Vyjímky jsou, ale nijak nenarušují. Přidali se i trenéři. Jsme na to nyní tři: já, Petr Vašíček a Petr Dostál. Ten má za sebou dva měsíce trénování s námi a proti původní domluvě, že bude jezdit dvakrát v týdnu, si také přidává a jezdí vždy, když nemůžu (já nyní nemůžu často, protože mě zaměstnává práce na Českém volejbalovém svazu v Praze). Vše probíhá až neuvěřitelně dobře. Až se člověk bojí, že to zakřikne. Vše bylo ještě zpestřeno a umocněno již třemi třídenními soustředěními. O dvou jsem informoval, o tom třetím píšu dnes. Ivan Lendl na velkém trenérském kongresu 27.5. v Praze dostal dotaz, jak hodně trénoval sám a s Andy Murrayem. On odpověděl, že tenisem se živí a je to jeho práce, takže trénuje tak, jako by byl v zaměstnání. Tedy stále. V Třešti na zatím posledním soustředění jsem to zažil také. Náznaky již byly předtím, ale zde vše vyvrcholilo. Přijeli jsme v pátek odpoledne, trénovali do tmy, najedli jsme se a šli spát. V sobotu ráno po snídani jsme trénovali, oběd, posilovna a trénink do tmy, večeře. Neděle začala již brzy ráno výběhem a plaváním, potom snídaně a trénink a nakonec odjezd domů. Vše bylo spontánní, hráči si vše sami naplánovali a zajistili. Já jako trenér jsem jen připravoval tréninky. To se dělá potom jinak, když je takový zájem. To potom ani člověk nelituje peněz do toho vložených (hala, nocleh, jídlo za všechny). Navíc vrchol nastal v sobotu odpoledne. V druhé polovině tréninku (tedy po 1,5 hod trénování) jsem hráče rozdělil do dvou skupin. Jedna trénovala útok, druhá obranu (blok i pole). Vysvětlil jsem cvičení a sedl si. Normálně při tréninku nesedím, chodím mezi hráči a trénuji. Zde jsem si mohl sednout. Hráči se začali trénovat sami. Opravovali se, hecovali se, … zkrátka byla radost se na to dívat a jakýkoliv zásah zvenčí by byl lichý. Snem každého trenéra je, aby každý hráč byl sám sobě trenérem. V sobotu to tak bylo. Máme nyní tým nadšenců. Jsou schopni udělat pro volejbal vše. Aspoň většina. I když výkonnost je různorodá, od začátečníků až po potenciální reprezentanty. Starší učí mladší, zkušenější nezkušené. Jako z červené knihovny. Máme problémy, nechodí všichni na všechno, nechodí hlavně ti z Velkého Meziříčí. Paradoxem je, že účast hráčů z Telče je mnohem vyšší než domácích. Ale to jsou řešitelné problémy. Máme problémy s penězi (kdo je nemá). Ale opět je to řešitelné. Budujeme posilovnu. Chtěl jsem ji začít budovat začátkem května, ale zaúřadovala úřední byrokracie. Zvládneme i to. Budeme ji budovat o prázdninách. Sami si ji vybudujeme, ale budeme muset platit nájem. Ne jenom energie (to bude pouze třetina celé částky), ale celý nájem. Zvládneme určitě i to. Když je zájem, nic nás neodradí. Vstupujeme do jubilejní 15. sezóny nepřetržitého působení v extralize volejbalu. Chceme ji zvládnout co nejlépe,aby na oslavách v květnu 2015 bylo co slavit a nejen vzpomínat na předcházející generace. Tohle vše zažil Martin Kryštof, dnes hvězda evropského,možná i světového formátu, Michal Hrazdira, další "cizinec". A další a další. Nechceme se však jen chlubit Kryšpínem, Džuznou a dalšími. Chceme se chlubit i současníky. Mára Zmrhal je toho důkazem, že i dnes jsme dobří. A doufám že přibudou další: Štěpán Žaba, Danek Římal, Eda Heřmánek, Patrik Indra, Michal Kacafírek, Mára Slavík nebo Luboš Pospíchal. Neklademe si alibistické cíle. Chceme hodně nahoru, chceme bojovat i o medaile. Proto tak trénujeme. Není to však jen cíl nás trenérů, je to cíl i všech hráčů. Proto takové nasazení a taková chuť. Do prázdnin ještě jedeme na jedno soustředění do Křižanova a potom je měsíc volna. Potom od začátku srpna nanovo. Už se těším(e). Pěkné prázdniny a dovolenou!!!
P.S. Po napsání tohoto článku se to trochu zhatilo. Najednou menší účast i když s námi byl dvakrát Kryšpín. Chyběl hlavně Eda s Fikim, které jsme pustili po přemlouvání na žákovské mistrovství v beachvolejbalu (na úkor soustředění v Třešti) a oni potom celý týden (Fiki) nebo většinu (Eda) chyběli. Přitom to mají na kurty jen pár kroků. Na rozdíl od Telčáků, Třešťáků, Rychnováka a dalších. Asi na vině byly školní výlety, dohánění známek ve škole nebo se čistě jen nechtělo. Musí se to zlepšit. Začínáme poslední týden a končíme soustředěním. A nakonec nejnovější zpráva: prázdninové soustředění v srpnu nebude v Malšicích, kde jsme byli již šestkrát a chtěli jsme tam znovu!! Déšť však zničil podlahu v tělocvičně a oprava se do srpna nestihne.Musíme tedy jinam.
Velké Meziříčí, 23.6.2014 Petr Juda