PO SOUSTŘEDĚNÍ V MALŠICÍCH

O takovýchto soustředění se musí psát až s odstupem času. Jinak by to člověk (mě nevyjímaje, spíš naopak) v euforii vychválil až nevím kam. Soustředění jsou vždy dobrá a ku prospěchu všech. Prácovní náplň sportovce je fyzická dřina. S tou počítá a ta mu nevadí. Soustředění poskytuje nadstavbu. Tvoří se parta, všichni jsou stále spolu, navíc, když mají ubytování pouze ve dvou místnostech. Spalo se na matracích na zemi ve spacácích. Nikomu to nevadilo. Týden se dá takto lehce přežít. Delší doba by vyžadovala komfortnější postel. Proto "jen" ten týden. Jedlo se ve školní jídelně a dobře. To je základ pro dobré výkony. Trénoval se volejbal, k tomu bylo to ostatní. Třeba kondice, posilovna…. Neuznávám názory, že nyní jenom kondice, aby se dalo z něčeho čerpat, a potom vlastní sport. Vše se musí dělat dohromady. Doktor musí najednou léčit, operovat , studovat a vzdělávat se. Sportovoec také. Pokud budete dělat kondici, budete nabušení. Pokud ji přestanete dělat, celá fyzička je fuč. My celý rok posilujeme, celý rok děláme techniku, taktiku a celý rok se vzděláváme. Soustředění jsou navíc. Jsou intenzivnější, mají psychologický význam, odhalují pravé charaktery. Jen ve dřine se pozná, kdo za něco stojí a kdo za nic. Pěčlivě to vybíráme. Na to jsme pedanti. Ryzí charakter se volejbal naučí. Flink, i talentovaný, bude mít vždy rezervy a v rozhodující chvíli selže. Z charakterových vlastností je na prvním místě odvaha, těsně následována ctí. To se na soustředěních sleduje, k tomu jsou připravená cvičení, akce, úkoly. Nezklamal nikdo. Kromě trénování v hale jsme jezdili na kolech podél Lužnice. Často jsme kola nosili na zádech, nebo je vedli vedle sebe kvůli terénu. Nerozbrečel se a nezanadával nikdo. Během přestávek jsme trénovali. Také jsme byli na Kozím hrádku a u hrobu Edvarda Beneše. Mnozí poprvé v životě. Každé soustředění je v našem klubu dobré, každé další je, a musí být, lepší, jak to předešlé. To je naším úkolem a také naší zásluhou. Zásluhou všech. Jenom trenéři bez hráčů by nic nedokázali. Nemá cenu psát, co jsme dělali, nemá cenu ani psát, kdo tam všechno byl. Bylo nás kolem dvaceti a byly s námi i potenciální nové posily. Nyní budeme 2 týdny trénovat ještě venku a potom hurá do haly. Odpadly nám turnaje 24.8. v Brtnici a 1.9. v Třebíči. Přihlásilo se málo týmů. Předtím v Polné jsme byli jenom my a domácí. Škoda, alespoň v kraji krajské týmy by měli ctít Vysočinu a držet zde nějakou laťku volejbalu. Jinak se jim to vymstí. Kdo nectí tradice, bude mít problémy v budoucnosti!! Zatím je nás s tímto citem pro povinnost k rodnému kraji málo. 30.8. jedeme do Frýdku-Místku, kde bude hvězdné obsazení (Brno, Ostrava, Zlín, domácí, my, polský Rybnik a Jastrebie a nároďák našich kadetů). Po této zkoušce budeme vědět, jak na tom jsme.  Budeme se bít. Musíme. Ve Velkém Meziříčí byli vždy srdcaři, patrioti  a bojovníci. Nejinak tomu bude i letos!