Patří k zakládajícím hráčům "nové éry" mládežnického volejbalu ve Velkém Meziříčí. Když jsem v roce 1998 sem přišel, patřil spolu s Kryšpínem (Martinem Kryštofem) a Rohlíkem (Tomášem Doležalem) k oporám žákovského týmu, kterému se poprvé v historii podařilo vyhrát krajský přebor JM kraje, porazit brněnské celky Teslu a Zbrojovku, a postoupit na přebor republiky. Potom tato parta, doplněná ještě o další (např. Záclonu-Michala Nováka, Standu Hybáška, Romana Béma, Ondru Bachra a jiné) po dvou letech v dorostenecké lize vybojovala postup do extraligy. Petr byl u všeho. Jeho hráčská kariéra byla korunována bronzovou medailí v roce 2003.
Patří k zakládajícím hráčům "nové éry" mládežnického volejbalu ve Velkém Meziříčí. Když jsem v roce 1998 sem přišel, patřil spolu s Kryšpínem (Martinem Kryštofem) a Rohlíkem (Tomášem Doležalem) k oporám žákovského týmu, kterému se poprvé v historii podařilo vyhrát krajský přebor JM kraje, porazit brněnské celky Teslu a Zbrojovku, a postoupit na přebor republiky. Potom tato parta, doplněná ještě o další (např. Záclonu-Michala Nováka, Standu Hybáška, Romana Béma, Ondru Bachra a jiné) po dvou letech v dorostenecké lize vybojovala postup do extraligy. Petr byl u všeho. Jeho hráčská kariéra byla korunována bronzovou medailí v roce 2003. Zatím jedinou, kterou juniorský tým vybojoval. V té době vystudoval Hotelovou školu ve Velkém Meziříčí. V rámci svých praxí obsluhoval na Pražském Hradě i na světové výstavě EXPO v Hannoveru. S ukončením hráčské juniorské kariéry jakoby se ukončila i jedna etapa další jeho profesní kariéry. Byť vzděláním číšník s maturitou na prestižní škole, dal se na trenérství. Dopomohl mu k tomu můj odchod v roce 2003 do Brna a on zaplnil volné místo na lavičce juniorů. Tehdy mu bylo 20 let. Samozřejmě, že to bylo obtížné a on to zvládal-nezvládal s vypětím všech svých mladických začátečnických sil. Z Brna mu přišel pomoct Zdeněk Pekař, další osudová postava v jeho kariéře. S ním pak vytvořil trenérský tandem, který úspěšně vyřešil generační výměnu, přitáhl hráče z okolí a vytvořil tak základy k pokračování extraligové anabáze družstva z tohoto města, která trvá do dneška. Po odchodu Zdeňka do Českých Budějovic pokračoval již jako zkušený trenér rok sám. Studoval a vystudoval trenérství na Fakultě sportovních studií v Brně, dodělává trenérskou jedničku a je také prvním certifikovaným mládežnickým trenérem u nás. (čeká také již více jak půl roku na certifikační diplom a slibované finanční ohodnocení, což je velký dluh Českého volejbalového svazu). Volejbalem se začal živit . Je trenérem na sportovním gymnáziu v Jihlavě. Nyní to již ve Velmezu táhneme více jak 5 let spolu. Petr má na starosti více žáky a kadety, já juniory. I když se to dost prolíná. Ve svých třiceti letech patří mezi naše nejnadějnější trenéry. Jen díky tomu, že trénuje Velmez (zaplať Pán Bůh) a ne třeba Brno, se o něm moc neví. To je chyba, protože nových mladých nadějných trenérů je ještě méně jak i toho vzácného šafránu. Samozřejmě by potřeboval více proniknout (a on určitě pronikne) do podvědomí i těch nejvyšších volejbalových funkcionářů. Ještě nejsou moc slyšet jeho názory, dokonce vypadá, jakoby ani své názory neměl. I já si to myslel. Není to však pravda. Má naprosto jasný náhled na trénování, na hraní. Jen to není moc slyšet. Na vině je náš malý "vesnický" klub a jeho výsledky, které spíš přinášejí závist než cokoliv jiného (typicky české). Dále samořejmě, že jeho věk a také to, že nikde nepublikuje.
Ve třiceti letech je člověk již dospělý, má již , nebo měl by mít, jasné postavení i svůj rozum. Navíc fyzická kondice ještě neuvadá. Je to nejlepší věk v lidském životě. Peťan je možná na prahu své vzletné trenérské kariéry. Má výhodu, že již něco zažil a má již své zkušenosti. Nahlédl již i do reprezentace. Ve Velmezu mu nic nebrání v rozletu. Je hodně (neli většina) starších trenérů, kteří mají obavy, aby jim mladí nepřerostli přes hlavu a nebyli náhodou lepší než oni sami. Pro příklad se nemusí chodit daleko. Já si nepřeji nic jiného, než aby mi přes hlavu přerostl (v tom dobrém slova smyslu). Pro mě bude nejlepší vysvědčení a vyznamenání, že Petr bude jednou lepší než já. Vydělají na tom všichni: klub, hráči a nakonec i my dva. (je jen škoda, že není ještě někdo další, Velmezu by se dýchalo mnohem lépe). Tak tedy Petře Vašíčku: za všechny, co do volejbalu dělají: užij si to (třicítka se již opakovat nebude). A jak říkají staří latiníci: Ad multos annos!!
Velké Meziříčí , 24.1.2013 Petr Juda