Porážky vždy iritují. Zvláště těsné porážky se soupeři, kteří se porazit i dali. Teď se nám to stalo. Přesto naštvaný a iritovaný nejsem. V Brně se samozřejmě dalo vyhrát. Nehráli jsme špatně, ale dva brněnští smečaři Handlíř a Šulc (který mimochodem vloni u nás hostoval v kadetském týmu) nám dávali lekci z odvahy. My takovou nemáme. Bohužel. Odvaha vyhrává těsné zápasy, odvaha posiluje, odvaha dává energii k trénování. My trénujeme dobře, ovšem plně se tréninkový efekt ještě ve hře neprojevuje. Jsme "vesnický" klub a hráči k nám dojížději, ale nebydlí zde na internátech, v privátech a nestudují zde.
Porážky vždy iritují. Zvláště těsné porážky se soupeři, kteří se porazit i dali. Teď se nám to stalo. Přesto naštvaný a iritovaný nejsem. V Brně se samozřejmě dalo vyhrát. Nehráli jsme špatně, ale dva brněnští smečaři Handlíř a Šulc (který mimochodem vloni u nás hostoval v kadetském týmu) nám dávali lekci z odvahy. My takovou nemáme. Bohužel. Odvaha vyhrává těsné zápasy, odvaha posiluje, odvaha dává energii k trénování. My trénujeme dobře, ovšem plně se tréninkový efekt ještě ve hře neprojevuje. Jsme "vesnický" klub a hráči k nám dojížději, ale nebydlí zde na internátech, v privátech a nestudují zde. Proto je pro ně velice obtížné se sem dostat na každodenní tréninky. Přesto většina hráčů jezdí. To je výborné, ale volejbal je kolektivní sport č. 1, kde hra jednoho hráče přímo ovlivňuje hru druhého. Jezdí většina, ale vždy někdo chybí a to je právě ten problém. Nemůžeme trénovat kompletní a právě proto někdy trochu selhává souhra. Protože není natrénovaná tak, jako třeba v Brně nebo Ostravě. Chvílemi již hrajeme výborný rychlý volejbal, ale chvílemi děláme hrozné chyby. Rozhodně si myslím, že junioři nejsou týmem, který by měl sestoupit. Oni nesestoupí. Ovšem je třeba se vyvarovat zbytečných chyb. Porážky nepřičítám nikomu. Neumíme prodat zatím to, co trénujeme a nemáme zatím (doufám, že zatím) osobnost, která bude mít natolik odvahy, že to v rozhodující chvíli vezme na sebe a zápas zvrátí v náš prospěch. V prvním "brněnském" zápase rozhodl první set, který jsme prohráli 25:27. Druhý zápas začal opačně. První set jsme vyhráli a byli lepší. Hráli jsme přes všechny hráče, Brno pouze přes dva. Nevydrželi jsme. Nevydrželi jsme, protože…… Já vlastně nevím proč. Já bych mohl uvést, že brněnští hráči jsou spolu pohromadě každý den a a mohou spolu trénovat dvakrát denně, ale já nevím, jestli je to pravda. V konečném účtování to znát asi není. Já viděl v Brně dva odvážné hráče, kterým se dařilo. U nás jsem odvahu viděl také. Možná menší, ale přeci to byla odvaha. Nemohu o svých hráčích říkat, že jsou zbabělci. Došly nám síly. Síly psychické, možná i fyzické. Potom nastává bezmoc. Chtělo by se, ale již to nejde. Potom se již jen čeká na konec. To byl páty set. 15:4 je rána z milosti. V neděli nás doma čekal lídr. Ostrava jede. Vyhrávají, hru jim jistí více jak dvoumetrový diagonálník Šmídl. Jsou parta a je na nich vidět, že jsou spolu rádi. Byl jsem jen na druhém zápase. Do poloviny druhého setu jsme hráli výborně. I když jsme prohráli a prohrávali, byl jsem spokojen a o tajmech jsem pomalu neměl, co říct. Potom jsme zkolabovali. Prakticky jsme nebyli schopni klást odpor. To nám nedělá dobrou vizitku. Kolaps hrozí slabým. Silní proti němu bojují a jemu předcházejí. To je naše bolest. To je naše nemoc. Tu musíme léčit. Já nevím jak jinak, než tréninkem. Zvýšit usílí a více zařadit volejbal do našeho života. To je jediný lék. Chtít vyhrávat, chtít se ukázat jako dobrý, ctít klub, klubovou tradici, jinými slovy "kopat" za Velmez a být na něj hrdý. Potom se kolaps nemůže stát! Věřím svému týmu, věřím, že mají všechny vlastnosti, které jsou potřeba pro provozování vrcholového sportu. Náš velkomeziříčský volejbal patří k nejlepším v republice! To je naše hrdost, to nás zavazuje. Takže Pestíku, Pupasi, Máro, Kaci, Danku, Štěpáne Žabo, Jirko Huryto, Krejcare, Luboši, Košprci, Patrikové (Indro,Pintére, Judo), Matko, Kubo Olšare, Kalio, Edo, Jirko Lázničko, mladí Romane Jašo, Trybite, Fiki, Tomáši Vácho, Pinďo a další, které jsem nejmenoval. Dejte si do roku 2014 předsevzetí, že pro náš volejbal uděláte i nemožné, že si uděláte čas na co největší trénování a na co nejlepší výkony. Hledáme nové Kryšpíny, Vašíčky, Hrazdiry, Baráky, Málky, Záclony, Jeleny, Rohlíky nebo Zmrhaly. Ti hrají nebo hráli v těch nejvyšších soutěžích, někteří i v zahraničí, někteří i v dospělé reprezentaci. Nezapomínejte na to, že začínali zde a následujte je. Velké Meziříčí si to zaslouží!! Máme před sebou posledních osm zápasů extraligy juniorů a 7 zápasů extraligy kadetů. Vyhrávejme v nich co nejvícekrát a buďme se sebou spokojeni.
(Brno-Velmez 3:1, 3:2, Velmez – Ostrava 1:3, 0:3)
Velké Meziříčí, 17.12.2013 Petr Juda