MEZIČAS

Třikrát jsme vyhráli. Opět. Ale byla to mnohem větší dřina než v Českých Budějovicích před týdnem. Jeli jsme téměř komplet, co se týká základní sestavy. Chyběl Líca (pomáhal H.Brodu) a David Podhrázký (nemocný). Nemoc zlomila i Augiho a Adama Košábka. Ti však do základní sestavy výrazně nepromluvili. První zápas s Ostravou byl bojovný a i volejbalově kvalitní. Hlavně v třetím setu jsme hráli agresivně a tvrdě, jak bych chtěl. Plně koncentrovaní na hru. Napsal jsem již posledně, že právě ta koncentrace potom pomůže, když to nejde. Ve čtvrtém setu Ostrava přidala a bylo to stále vyrovnané. Potom nás lehce poškodil rozhodčí (neodpískal teče), já ztropil trochu divadlo a najednou třemi tvrdě zahranými míči jsme ukončili rázně zápas. Druhý zápas byl s Českými Budějovicemi. Už rozcvičení naznačovalo, že to bude boj. Byli to stejní hráči, ale jiný tým, než ten, který vše prohrál před 214 dny na domácí palubovce. Už nepůsobili odevzdaně. Od začátku zápasu hráli s velkým elánem, byli lepší než my. My ovšem také nehráli špatně, jenže tlak si vynutili budějovičtí hráči a my byli odkázáni do defenzivy. Naštěstí jsme to ustáli a po prvním setu jsme hru vyrovnali. Naopak začali jsme být i trochu lepší. Třetí set byl v režii soupeře až na závěr. To jsme prohrávali 19:24. Probudil se starý duch Velkého Meziříčí, kdy se nevzdával zápas ani za tohoto stavu. Ještě to sice nevyšlo a prohráli jsme 23:25. Ale "zadělali" jsme si na vítězství v dalších setech. Vyhrál agresivnější, odhodlanější. To je právě to, co se snažíme hráčům vštípit a co nám dělá největší problém. Přesvědčili se o tom (pokolikáté už) a ještě ani netušili, jak jim to pomůže v posledním zápase v neděli. Příbram nás čekala v neděli od 10:00 hod. Byli v šesti a nevypadali, že by chtěli vyhrát. To nás možná ukolébalo. Varování o obtížnosti takových zápasů nebylo vyslyšeno. Kvalita byla na naší straně, tak co by se mohlo stát? Ale stalo! První set jsme ještě mazácky uhráli. V druhém začal Mára Slavík se svými pověstnými dvojáky při nahrávce před hlavu, rozhodčimu se to nelíbilo a Mára znervózněl tak, že musel být střídán Pestíkem. Sice to pomohlo, ale skore narůstalo ve prospěch soupeře. 10:18…19:24. Vypadalo to, že set prohrajeme. Ale stalo se to, co jsem psal výše. Když jsme začínali s Kryšpínem, Rohlíkem, Záclonou, Petrem Vašíčkem a dalšími byli jsme pověstní tím, že hrajeme až do konce a mnohdy jsme odvrátili i hrozivě vypadající stav. Nyní zavelel Matka a ostatní se okamžitě přidali. Najednou jsme vládli. A také otočili z 19:24 na 27:25 a set byl náš. Psychická převaha byla na naší straně. Aspoň jsem si to myslel. Třetí set jsme začali s Pestíkem, ovšem vydržel jen do prvního technického tajmu. Moje chyba. Vrátil se Mára s hlavou plnou strachu z dvojáku. Nahrál potom třeba i deset nahrávek za hlavu na Matku. Ještě, že ten to vydržel. Ovšem skore narůstalo ve prospěch Příbrami a blížila se koncovka. Najednou to bylo 18:23. Stalo se však to, co v druhém setu. Hlavně pevnými bloky jsme nejenže vyrovnali, ale také vyhráli 25:23. Štěstí? Umění? Těžko říct. Ale takto "dráždit chřestýše bosou nohou" bychom již neměli zkoušet. Vůle vyhrát byla větší než strach. Já například měl na Máru strašný vztek, protože vím, že je to dobrý nahrávač. Nevím a nechápu proč nahrává tak nečistě. Na tréninku těch dvojáků dá minimálně. Tím pádem nemůžeme využít pořádně ani Pupase a hlavně ani Máru Zmrhala. Blok v Márově hlavě byl tak velký, že nenahrál čistě ani rychlíka a ani pipe. Musíme na tom zapracovat. A musí se to pochopitelně zlepšit.

Po dvou turnajích jsme ztratili pouze bod. Máme výborně našplánuto na získání 5. místa. To je také náš cíl. Sice nemůžeme být horší jak šestí, a i to by byl úspěch. Ovšem nejsme alibisti a do Příbrami si jedeme pro 5. místo. Odhodlání je.

Velké Meziříčí, 19.3.2013 Petr Juda