Memoriál Richarda Myslíka se hrál již posedmnácté. Prvních ročníkůjsem se zúčastňoval pravidelně ještě s reprezentací Východočeského kraje a potom s Vysočinou. Co se změnila věková kategorie z kadetské na žákovskou (myslím, že asi před 5-6 lety) nebyl jsem ani jednou. Až teď. Jel jsem s reprezentací našeho kraje a trochu s obavami z našeho výkonu. Reprezentace kraje se na rozdíl od ostatních krajů nescházela až na jeden trénink 2 dny před odjezdem. A ukázalo se, že obavy byly správné. Poslední místa v testování i samotném turnaji svědčí o hluboké krizi chlapeckého volejbalu v Kraji Vysočina. Hlavně o krizi trenérské. Není kdo by trénoval?. Jel jsem jako náhradník s Rudou Hoffmannem.
Memoriál Richarda Myslíka se hrál již posedmnácté. Prvních ročníkůjsem se zúčastňoval pravidelně ještě s reprezentací Východočeského kraje a potom s Vysočinou. Co se změnila věková kategorie z kadetské na žákovskou (myslím, že asi před 5-6 lety) nebyl jsem ani jednou. Až teď. Jel jsem s reprezentací našeho kraje a trochu s obavami z našeho výkonu. Reprezentace kraje se na rozdíl od ostatních krajů nescházela až na jeden trénink 2 dny před odjezdem. A ukázalo se, že obavy byly správné. Poslední místa v testování i samotném turnaji svědčí o hluboké krizi chlapeckého volejbalu v Kraji Vysočina. Hlavně o krizi trenérské. Není kdo by trénoval?. Jel jsem jako náhradník s Rudou Hoffmannem. Petr Vašíček byl s reprezentací v Itálii. Jiní trenéři se asi nenašli. Nevím, nepátral jsem po tom. Ovšem takto hazardujeme s klukovským volejbalem jako takovým. Kdybychom se sešli víckrát, určitě bychom nebyli poslední. Kluci neuměli ani přebíhat, ani vbíhat. Ve stresu z nesouhry dělali chybu za chybou a když se občas blýsklo, že bychom mohli něco uhrát, nevzali jsme soupeřovo podání. A to podání velice slabé. Reprezentace byla tvořena hráči z Velmezu (6), Jihlavy (3) a Třebíče (1).Jeli pouze ti, co se našli a žádný výběr nebyl ani dělán. Bylo vidět, že jeden trénink, byť sebelepší, nestačí. To, co zvládali hráči na tréninku (nevěřím těmto tvrzením zase tak stoprocentně), nepředvedli na turnaji. To by ani optimista snad nemohl čekat. Výsledkem bylo trápení jakna hřišti, tak i na lavičce. Musíme zabrat všude. Hlavně zde ve Velmezu. Po tomto zjištění musím konstatovat, že vidím budoucnost volejbalu černě a vkrádá semyšlenka: "kdo uteče, vyhraje". Protože by to mohla být sisysofská práce. Několikrát jsem opakoval a opakuji znovu: Nesmíme se vzdát a musíme zabrat.
Prohráli jsme všechno: s Jižní Moravou a Karlovarským krajem 1:2, se středními Čechy,Pardubickým, Libereckým, Plzeňským, Královehradeckým a Olomouckým krajem vždy 0:2. Málokdy jsme přešli přes 20 bodů (vlastně téměř nikdy), jednou jsme dali pouze 8 bodů. V testování byl náš nejlepší na 41. místě (Eda Heřmánek), na konci tabulky se to našimi jen hemžilo. Hráli: Heřmánek, Juda, Pokorný, Sayed el Sayed, Láznička, Kuřec (VM), Kohout, Matula, Pinter (Jihlava), Jaša (Třebíč).
Musí to být pro nás varování, že musíme být aktivnější. Pro jiné kluby než Jihlavu, Třebíč a Velké Meziříčí výzva, že by již mohli začít s mladými kluky opět něco dělat (jestli již není pozdě).
Naopak je třeba pochválit naše holky, ty skončily na krásném 6. místě. To kluci nikdy nebyli.
Velké Meziříčí, 29.5.2012 Petr Juda