Zase netradičně píše článek někdo jiný než náš kronikář a šéf v jedné osobě Petr Juda. V uplynulém roce na podzim jsme přišli o kvalitního trenéra žactva. Nelehký úkol v podobě trénování, ale i získání si jména a trenérské image v žákovském prostředí hlavně u hráčů, čekal moji osobu. Hned na počátku bylo jasné, že jsme si nabrali tolik práce, že nás čeká buď hození ručníku do ringu, nebo hledání jehly v obrovské hroudě sena. Zadařilo se. Láska k volejbalu a k vlastním dětem nám naštěstí nadělila ještě dalšího trenéra,Michala Janáka. Navíc nás čekalo získat si před začátkem soutěže přízeň kolegů z Třebíče. Jejich pomoc pro nás byla velice podstatná, abychom mohli vůbec hrát český pohár žáků. Na tuto soutěž máme v týmu kluky z celého kraje. Toto díky patří také vám třebíčtí trenéři. Paní Hedvábné, která pro Meziříčí dýchá a fandí mu, a Jirkovi Kraclovi za jeho časovou oběť a trenérský příspěvek.
Zase netradičně píše článek někdo jiný než náš kronikář a šéf v jedné osobě Petr Juda. V uplynulém roce na podzim jsme přišli o kvalitního trenéra žactva. Nelehký úkol v podobě trénování, ale i získání si jména a trenérské image v žákovském prostředí hlavně u hráčů, čekal moji osobu. Hned na počátku bylo jasné, že jsme si nabrali tolik práce, že nás čeká buď hození ručníku do ringu, nebo hledání jehly v obrovské hroudě sena. Zadařilo se. Láska k volejbalu a k vlastním dětem nám naštěstí nadělila ještě dalšího trenéra,Michala Janáka. Navíc nás čekalo získat si před začátkem soutěže přízeň kolegů z Třebíče. Jejich pomoc pro nás byla velice podstatná, abychom mohli vůbec hrát český pohár žáků. Na tuto soutěž máme v týmu kluky z celého kraje. Toto díky patří také vám třebíčtí trenéři. Paní Hedvábné, která pro Meziříčí dýchá a fandí mu, a Jirkovi Kraclovi za jeho časovou oběť a trenérský příspěvek.
Hrajeme také krajské soutěže. Jirka vede naše „áčko“, které nemá konkurenci. Družstvo je složeno z koncového žákovského ročníku 2004. Michal má naše „béčko“, kde se to hemží jen místními s věkovým průměrem 11 let. Rozjel se nekonečný kolotoč tréninků a zápasů. Zatím je úplně jedno, zda vyhrajeme nebo ztroskotáme. Podstatné je, kolik nás bude. Na tréninku od doby, co začal Michal Janák, neklesne účast pod 10 lidí. Michal upozornil na svoji osobu a na svůj poctivý a příjemný postoj nejen v tréninku. Vytvořil příjemné a kamarádské prostředí plné respektu a úcty. Není divu, že i dvanáctiletí kluci Veselí z Jihlavy dojíždí autobusem a nevynechají jediný trénink. Jednou jsem vyšel z naší kanceláře v tělocvičně u kostela a všiml jsem si asi nejstarší fotky co tam je. Je to tým juniorů, který zde hrál někdy v letech 1995-96. Tak se tak koukám a na mě hledí tehdy obtloustlý chlapík a já se s křečí v břiše zachechtám a říkám si, “safra, to je Michal…! „ Proto je jeho náhled na volejbal a neustálé bavení se o trénování tak srozumitelné, selské a jednoduché. Přesně to nám chybělo a také to nám stačí. Abych to shrnul. U nás v týmu je více jak 12 kluků z Meziříčí a blízkého okolí ročníku 2006 a mladších. Michalova družina nevynechá jediný zápas mužského A týmu a vytváří potřebnou atmosféru a pomoc. Je to parta, kterou by mohl závidět nejeden trenér, nebo učitel pěveckého sboru.
Michale přeju ti hodně elánu, lásky a ještě víc posedlých hořících pochodní s volejbalovým míčem v ruce než do teď. S takovou vyhrávání už klepe na dveře
PS: Na posledním turnaji krajského přeboru zaznamenali Michalovi benjamínci již druhé vítězství a odpoutali se z posledního místa tabulky!!
Velké Meziříčí, 6.1.2019 Ondřej Žaba
