Byl to asi nejtěžší ze všech tří turnajů skupiny o 7.-12. místo. I když prakticky všechny karty byly rozdány předem-my se Zlínem jsme se zachránili, zbylá 4 družstva jdou do baráže (prakticky se také zachránila, protože z baráže při reorganizaci soutěže postoupí celkem 7 družstev). Přesto jakoby si všichni řekli, že je to naposled, tak do toho dáme vše. Tedy všichni až na Ervěnice. Ti z důvodů mnoha absencí hráčů kadetského věku kvůli jarním prázdninám (nedovedu si představit, že by se někdo od nás omluvil kvůli jarním prázdninám, že nepojede na extraligu ), přijeli s několika mladšími žáky a na výkonu to bylo pochopitelně vidět.(Styďte se ervěničtí absentéři na horských sjezdovkách.
Byl to asi nejtěžší ze všech tří turnajů skupiny o 7.-12. místo. I když prakticky všechny karty byly rozdány předem-my se Zlínem jsme se zachránili, zbylá 4 družstva jdou do baráže (prakticky se také zachránila, protože z baráže při reorganizaci soutěže postoupí celkem 7 družstev). Přesto jakoby si všichni řekli, že je to naposled, tak do toho dáme vše. Tedy všichni až na Ervěnice. Ti z důvodů mnoha absencí hráčů kadetského věku kvůli jarním prázdninám (nedovedu si představit, že by se někdo od nás omluvil kvůli jarním prázdninám, že nepojede na extraligu ), přijeli s několika mladšími žáky a na výkonu to bylo pochopitelně vidět.(Styďte se ervěničtí absentéři na horských sjezdovkách. Tedy jestli víte, co to je stydět se!!). Naše motivace byla vyhrávat. Ne si jenom zahrát. K tomu jsme hráče vedli a i když se to neobešlo bez domlouvání i lehce zvýšeného hlasu, tak to naši hráči splnili beze zbytku. V pátek jsme začali tradičně se Zlínem. V setech, kdy jsme dávali rány, jsme vyhrávali. V setech, kdy jsme jen přehazovali a naopak rány dávali zlínští, jsme dostali na frak. Naštěstí těch vítězných setů bylo více: 3:2. Druhý zápas s Hradcem byl jak přes kopírák. V lichých setech jsme na to vletěli a vyhrávali, v sudých naopak. Naštěstí lichých bylo zase více: 3:2. Poslední páteční zápas byl trochu navíc. Chtěli jsme si přeložit nedělní zápas s Ústím nad Labem. Na sobotu, to nešlo, tak jsme se domluvili na pátek. Vše bylo schváleno vedoucím soutěže. Jenže s Hradcem jsme skončili někdy o půl deváté a my začínali s Ústím hrát v 21:00. Ale co?,chtěli jsme to! Dva sety to bylo systémem kočka/myš, poslední set boj, nakonec v náš prospěch 3:0. Skončili jsme o půl jedenácté večer a začali hledat v Hradci restauraci, kde by se ještě vařilo. Hned první na náměstí nás uspokojila. Tataráčky, řízky, steaky, drůbež. Najedli jsme se dosytosti. Druhý den jsme hráli až v 11:00 hod, takže jsme se mohli i vyspat. Příbram bojovala, druhý set nás přejela, ale nakonec jsme se radovali my: 3:1. Poslední zápas s Ervěnicemi byl příležitostí pro Filipa Kuřece na nahrávce, který si tak odbyl svou extraligovou premiéru. Ani to nebylo znát, že nenahrává Mára Slavík: 3:0. Vyhráli jsme vše a nakonec obsadili v této skupině i první místo, protože Zlín prohrál ještě s Hradcem 2:3 (vedl 2:0). Takže jsme měli stejně bodů (39) a obrovský náskok 18 bodů před dalším. My však jen jednu porážku (hned v tom prvním zápase ve Zlíně s domácími 1:3) a Zlín tři. To v "italském" bodování rozhodlo. (Ostatně i skore setů i míčů bylo také v náš prospěch). Jak to zhodnotit? Nemohli jsme hrát tu lepší skupinu? Asi ne. Přes Beskydy ani přes Ostravu bychom se nedostali ani při lepším výkonu. Naše filosofie však je taková, že extraliga kadetů je jen doplňkovou soutěží k extralize juniorů. Proto má také sloužit jako příprava pro budoucí juniorský tým. To splnila beze zbytku. Hráči si musí zvyknout na jinou hru, než poznali v žácích. Navíc se musí touto hrou naučit vyhrávat. A celkové skore 14 výher a pouze jedna porážka svědčí, že to spnilo náš cíl beze zbytku. Takže netruchlíme, ba právě naopak. Kdo hrál? Tahounem a vůdcem týmu byl smečař Míra Bláha. Pravý kapitán. Byl nejlepší, tým vedl k vítězství. Velká naděje i pro juniorský tým, kde nastupuje jako libero (stejně jako v kadetské reprezentaci). Další oporou byl nahrávač Marek Slavík. Má to těžké, protože je v našem klubu jediným nahrávačem a táhne i celé juniorské družstvo. Nemá možnost si odpočinout a nemá "právo" na výpadek. Musí hrát jen dobře, jinak je průšvih. To samé platí pro juniory, takže je v zápřahu každý víkend. Pere se s tím, je na něj tlak a je to i tak na podtrženou jedničku. Další oporou byl Danek Římal na postu diagonálního hráče. Je zde na hostování z Jihlavy a doufejme, že brzy dojde k přestupu. Hraje spontánně, skoro bez zábran. Je vidět, že mu jdou všechny sporty, takový přírodňák. Volejbal má rád, trochu mu bude vadit, až bude muset dodržovat nějakou taktiku, např. v blokování. Ale myslím, že to hravě překousne. Luboš Pospíchal je strašně snaživý, technicky neudělá chybu. Zatím je na bloku a jeho lepší "disciplinou" je blokování než útočení. Ještě, když přidá na rychlosti (hlavně rychlosti reakce), bude oporou i v juniorech. Druhým blokařem byl Adam Košábek . Jeho specializace je smečař. Jelikož však druhého blokaře nemáme, zaskočil zde Adam. Moc mu to nesedělo, ale byl loajální, protože mu bylo jasné, že jiná alternativa asi není. Tou mohl být Eda Heřmánek, ale v lednu a únoru měl kvůli nemocem výpadky a těžko se dostával do formy z podzimu. Navíc já bych ho raději viděl na postu diagonálního hráče. Je to naše velká naděje už na příští sezónu, byť bude moci hrát ještě rok za žáky (ročník 1998). Adam Hromádko výborně s námi začal. Potom však nastala zima a lyžování je jeho hlavní sport. Adekvátně k tomu vypadal jeho volejbal. Přesto pomohl. Libero hrál Michal Kacafírek. Vypracoval se bšhem sezóny ve schopné libero a postupně začal obranu ovládat a schopně již i vybírá. Jen musí udržet nohy aby tolik nepadal a musí zlepšit přihrávku. Ale není s námi ještě ani rok, takže je to vlastně v pořádku. Nakonec si nechávám Máru Šulce. Nemáme ve Velmezu filosofii stahování hráčů odjinud, kterí by dojížděli jen na zápasy. Mára byl vyjímkou. Objevil jsem ho na srazu lvíčat a protože hrál jen za žáky v Litomyšli a jeho potenciál byl větší, než hrát "jen" na žákovské síti. Strašně nám pomohl a já doufám, že i on na nás bude mít dobré vzpomínky až jednou bude rekapitulovat svou volejbalovou kariéru. Hrál na smeči, umí přihrávat, protože dobře reaguje na pohyb míče, má dobrou techniku (to je důkaz, že se dobrá technika dá natrénovat i v malých klubech a více záleží na trenérech než na čemkoliv jiném). Zde zůstane nadlouho zapsán jako dobrý hráč i jako dobrý parťák. Je ročník podobně jako Eda 1998 a chystá se nyní do Brna na studie i na volejbal. V obou má vysoké ambice. Kéž by to měli všichni naši hráči. V posledním zápase naskočil do hry i Filip Kuřec (1998). Ten ještě pořádně neví, jestli mu volejbal přináší to pravé, kvůli kterému bude nutné obětovat podstatnou část svého volna. Tak jak toto dilema v poslední době v náš neprospěch rozhodli Ondra Minář, Lukáš Duben, Jakub Kašpar, Tomáš Žák, Dominik Sláma nebo naposledy Vojta Prchal. Já to chápu, ovšem věřím, že se Fiky rozhodne pro volejbal. Potřebujeme ho! A potřebujeme i další žáky zde veVelkém Meziříčí. O žácích budu psát v některém z dalších článků. Skončila tedy další kadetská sezóna. V našem 15 letém trvání již celkem desátá. Není to bez přerušení, jak u juniorů (zde jsou to dva roky v juniorské 1. lize a dalších nepřetržitých 13 let v juniorské extralize). Sezóna bezespru úspěšná. Většina ze současných kadetů trénuje a nastupuje i za juniory, někdo se vrací do žáků, které čeká finále Českého poháru a Krajského přeboru. Sezóna pochopitelně nekončí. Juniory čekají poslední dva turnaje a oni chtějí potvrdit své ambice. Takže se trénuje o sto šest dál minimálně do konce března.
Velké Meziříčí, 13.3.2013 Petr Juda