Nový Jičín byl pro nás prokletý. Poslední turnaj kadetské extraligy se totálně nepovedl. Po domácím čtvrtém turnaji jsme spadli do C skupiny o 11.-15. místo a měli jsme ambici skupinu vyhrát a zkusit se ještě posunout z 11. místa celkového pořadí na stupínek vyšší. Místo toho jsme sestoupili na místo 12. Přitom jsme nezačali špatně. Prosek v úvodním zápase jsme vyprovodili po jasném vítězství 3:0. Pak to ovšem začalo. Kdo by tušil, že už nevyhrajeme žádný zápas, ba co víc neuděláme už ani jeden bod do tabulky! Body se udělují nejen za vítězství, ale i za porážku 2:3.
Nový Jičín byl pro nás prokletý. Poslední turnaj kadetské extraligy se totálně nepovedl. Po domácím čtvrtém turnaji jsme spadli do C skupiny o 11.-15. místo a měli jsme ambici skupinu vyhrát a zkusit se ještě posunout z 11. místa celkového pořadí na stupínek vyšší. Místo toho jsme sestoupili na místo 12. Přitom jsme nezačali špatně. Prosek v úvodním zápase jsme vyprovodili po jasném vítězství 3:0. Pak to ovšem začalo. Kdo by tušil, že už nevyhrajeme žádný zápas, ba co víc neuděláme už ani jeden bod do tabulky! Body se udělují nejen za vítězství, ale i za porážku 2:3. Karlovarsko nás porazilo 3:0, další den nejprve Zlín a potom i domácí Nový Jičín si s námi odnesli vítězství 3:1. Poslední místo ve skupině a konečné 12. místo z 20 účastníků extraligy varuje! Budeme-li takto pokračovat, budeme muset bojovat i o holou existenci . Vždyť v 15 členné extralize, která tu byla ještě před 3 lety, bychom se dostali již do baráže o udržení! Na vině jsme všichni. Trenéři i hráči. Tréninkový proces se ukázal být nedostatečným. Zřejmě i jak kvalitou tréninků, tak i, a to hlavně, objemem. Energie trénování byla zaměřena na prvoligové muže, hodně i na juniory.Na kadety již nezbylo moc sil. To byla zásadní chyba. Druhou chybou bylo, že se po celou sezónu nevytvořil jednolitý tým, buď jenom kadetů, nebo kadetů a juniorů. Zde problém je hlavně v tréninkových podmínkách. Potřebovali bychom o nějakou hodinu navíc, abychom mohli udělat pro jednotlivé kategorie samostatné tréninky. Letos byla trochu zvláštní situace s tím, že juniorský tým „ovládl“ ročník 1998, tedy ročník, který letos končí a také zásadně promlouvá do sestavy mužů. Proto se vyčlenil a motivace trénovat s mladšími nebyla tak silná, jako trénovat dohromady s muži. Navíc juniorská soutěž je jednou za měsíc, kdežto prvoligová mužská liga je téměř každý týden. Proto se určitě mělo vytvořit samostatné družstvo kadetů. (Po bitvě je každý generál, obzvláště, když se bitva prohraje).To se dařilo hlavně na středečních a čtvrtečních trénincích a to bylo málo. V úterý na to byla pouze hodina, páteční tréninky odpadaly, kvůli 1. lize mužů. To se musí změnit! Mělo by to být do nové sezóny lepší, neboť dáme dohromady opět juniory s kadety (většina kadetů bude hrát za juniory) a samostatně budou trénovat muži s právě skončivšími juniory. Propral jsem nás trenéry, tréninkový proces. V čem jsou vinni hráči? Samozřejmě oni nesou hlavní zodpovědnost za výsledky. To je jasné. Ale hledat jasnou vinu je velice obtížné. Tak aspoň obecně. Lehce a lacině by se dalo říct, že to nebyla parta. Já na to moc nevěřím. Nevěřím, jak se mnohdy píše, že tým vyhrál, protože to byla parta. Když se vyhrává, je parta vždy. Vítězství zastírá interpersonální problémy. Parta nemusí být. Já věřím na charakter hráčů. Spojuje nás volejbal, a pokud si mimo volejbal nebudeme rozumět, tak jdeme každý svou cestou. Ale na volejbale je nám jasno, jaké máme role a vzájemně po sobě chceme lepší výkony. Potom jsme spolu na hřišti nebo v šatně, i když prohráváme. To kadeti nectili! Partou byli, kulantně řečeno, z obavy z tlaku na ně. I proto se rozbujelo omlouvání chyb spoluhráčů z důvodů, aby byla jistota, že i jejich chyby budou omluveny. Tedy jestli si rozumíme. Budu hájit spoluhráče, který udělal zbytečnou chybu a požaduji, aby i on omluvil potencionální mou chybu, která ještě nenastala a ani nemusí nastat. To je cesta do pekel, jak se nakonec ukázalo. To se musí změnit. Jak? Jedině přes tréninkovou dřinu. Na novou sezónu se musí začít trénovat ihned!!. Bez zbytečných přestávek. Nemusí být ani takový objem, ale musí vzrůst intenzita! To ukáže pravé charaktery a hlavně ty, KTERÉ BUDE VOLEJBAL i přes to, že budou „padat na hubu“, SPOJOVAT. Já věřím, že nikdo neodpadne a že navíc i někdo přibude. Hlavně z žákovského družstva, kde 3-4 hráči se již nyní jeví, že by do toho šli. Pokud to vydržíme, budeme vzpomínat na tuto sezónu kadetů, jako na jednu z nejhorších, protože nás bude čekat jen cesta vzhůru. To se přejeme nyní všichni. A ROZHODUJEME O TOM POUZE A JENOM MY !!
Velké Meziříčí, 16.3.2018 Petr Juda