Předcházející článek byl pro média a teď trochu jinak. Je 4.místo a postup do 1. ligy úspěch? Teprve historie ukáže, jestli ano nebo ne. Pod budeme vozit medaile, rád zkonstatuji, že to byla prohra. Ale… VELMEZ není „značka“ kam by se „hrnuli“ hráči z ostatních klubů jako třeba do Prahy. Je to jen na nás a musíme si pomoci sami. Musíme všechny soupeře „utrénovat“. Musíme zvyšovat kvalitu. Kadeti nesplnili, co bychom chtěli. Nejde až tak o umístění (11.místo), ale o hru. Kadeti a kadetská soutěž je přípravou pro hlavní naši kategorii, kterou jsou junioři. Kadetským hlavním úkolem je vychovat nástupce do vyšší kategorie , kteří budou konkurenceschopní s ostatními týmy. Letos to bylo v hodně omezené formě. Nenašel se jediný útočník, který by byl tím rozdílovým hráčem, jenž rozhoduje o vítězství . Kadeti nebyli soudržný tým. Nevytvořili takovou partu jako třeba junioři nebo muži, nežili soutěží, nežili touhou po vyhrávání.
Předcházející článek byl pro média a teď trochu jinak. Je 4.místo a postup do 1. ligy úspěch? Teprve historie ukáže, jestli ano nebo ne. Pod budeme vozit medaile, rád zkonstatuji, že to byla prohra. Ale… VELMEZ není „značka“ kam by se „hrnuli“ hráči z ostatních klubů jako třeba do Prahy. Je to jen na nás a musíme si pomoci sami. Musíme všechny soupeře „utrénovat“. Musíme zvyšovat kvalitu. Kadeti nesplnili, co bychom chtěli. Nejde až tak o umístění (11.místo), ale o hru. Kadeti a kadetská soutěž je přípravou pro hlavní naši kategorii, kterou jsou junioři. Kadetským hlavním úkolem je vychovat nástupce do vyšší kategorie , kteří budou konkurenceschopní s ostatními týmy. Letos to bylo v hodně omezené formě. Nenašel se jediný útočník, který by byl tím rozdílovým hráčem, jenž rozhoduje o vítězství . Kadeti nebyli soudržný tým. Nevytvořili takovou partu jako třeba junioři nebo muži, nežili soutěží, nežili touhou po vyhrávání. Trénovali společně s juniory a až na malé vyjímky se nechali spíš táhnout, než aby se snažili proniknout mezi starší a momentálně lepší. Jediný, kdo snese přísnější měřítko, je Jirka Vojtíšek (taky by již mohl mít přezdívku, abych nemusel stále opisovat celé dlouhé jméno). A také on se jako jediný prosadil mezi juniory. Ano, neměli jsme v tomto týmu jiné blokaře, takže jaksi to byla nutnost. Ale on tu „díru“ zalepil dokonale a vytvořil s Burákem výbornou blokařskou dvojici. Ostatní zůstali za očekáváním. S kadetským věkem končí Trybit, Bruno, Denis Žaba (bůhví, jestli bude pokračovat), Všéťa a Kuba Doležal. Musíme vytvořit nové družstvo kadetů, nový tým!! Objevují se noví hráči. Z našich žáků, ze Znojma, z Jihlavy a také z Třeště. To je neuvěřitelné, co jeden tělocvikář udělal za práci během jednoho roku!! Luboš Vonka je tím třešťským učitelem, který nám poslal 5 kluků v začínajícím kadetském věku. Tréninky probíhají nyní na plné pecky a jestli vydrží tento elán, dočkáme se zase úspěchů i v této kategorii.
U juniorů se vrátím ještě k finálovému turnaji a k tomu, proč nemáme medaili. Vyhráli jsme skupinu,porazili po dlouhé době ČZU Praha a přesto nakonec čtvrtí. Semifinále s Brnem jsme rozehráli velkolepě, potom jsme pomalu selhávali, jako by docházely síly. To samé v zápase o 3. místo. 2 sety dobře, potom kolaps. Nevím, co bylo příčinou, ale najednou jsme hráli mdle. Když to nejde, hodně záleží na síle týmu. Ten je složený z jednotlivců a jejich síla se nesčítá, ale násobí. Nejenom fyzická, ale hlavně psychická síla. Ta je rozhodující, chtít jít přes nepohodlí. V tom jsme na medaili bohužel nebyli. Zkušenost do budoucna a dál to již nebudu rozebírat. Na druhou stranu hrát 3x za sebou semifinále je pro nás úspěch. Ten se ocení, až přijdou zase hubená léta. Ne že bych si to přál, ale na dobré umístění se musí sejít hodně faktorů najednou včetně štěstí. Zvláště, když ještě nemáme vybudovanou návaznost žáci-kadeti-junioři.
Nyní k žákům. To je naše bolavé místo. Poslední dva roky je to naše bolest. Po odchodu generace narozených v roce 1998 nemáme nástupce. Přitom máme pod palcem Třebíč i Velké Meziříčí a můžeme být „zaháčkováni“ i v Jihlavě v rámci KCTM (Krajské centrum talentované mládeže). Konstatovat, že nejsou děti je laciné a alibistické. Chyba je jinde. Dětí, kteří chtějí sportovat je dost, ovšem oproti dřívějším dobám je lákadel pro ně mnohem více. A zde prohráváme. Musíme volejbal a volejbalový trénink zatraktivnit natolik, aby bylo ve vlastním zájmu dětí na volejbal chodit. A to právě není jenom o vlastním tréninkovém procesu, ten je asi v pořádku. Pokulhává týmová kultura a život uvnitř týmu. Chybí pocit sounáležitosti s oddílem, tak jak je tomu u vyšších kategorií. Žáci nejezdí na soustředění, kde se soudržnost družstva projeví nejvíce. To je jeden z příkladů. Nejedou společně na volejbalové akce a dokonce nechodí ani na zápasy mužů nebo juniorů, kteří by měli být vzorem, kam se až mohou s volejbalem dostat. Vždyť příkladů máme oproti jiným týmům i z jiných sportovních odvětví víc než dost. Zde tedy musíme přidat.
Muži. Spásná myšlenka založit družstvo dospělých. V minulosti jsem již zažil 2x obnovení dospělého družstva. Nejprve hrálo krajský přebor II. třídy. Zaniklo. Potom bylo v I. třídě, hrálo dokonce na medailových pozicích, ale také nevydrželo. Nynější záměr byl: založit ho, udržet a zlepšovat. Vše se povedlo. Zatím a doufám, že minimálně na tak dlouhou dobu, jakou jsou nyní junioři v extralize. První rok krajský přebor, vítězství a postup z kvalifikace do II. ligy. Po 3. místu v prvním ligovém ročníku, následovalo vítězství a v další baráži postup do 1.ligy. To je zatím vrchol našeho snažení. Výtečný vrchol. Nikdy se zde nehrála ani 2.liga a samozřejmě ani 1. liga. To si myslím, že je pro nás nová výzva. Udržet 1. ligu!!. Rozdíl mezi 1. a 2.ligou je velký, hrají zde hráči, kteří by měli na profesionální sport, ale ve svém zaměstnání vydělají více peněz a volejbal hrají jako koníček. Anebo jsou zde bývalí profesionální hráči, kteří ještě nechtějí do sportovního důchodu. My máme tým zatím postavený na našich odchovancích. Ne samozřejmě na všech. Ti, co mají na nejvyšší soutěž, zcela logicky do ní odcházejí. A že jich tam máme. Kryštof, Zmrhal, Málek, Římal, Jakubec, Bláha, Uchytil a nyní nejčerstvěji Ríša Stanislav a hlavně Patrik Indra, nyní náš jediný reprezentant.
Velké Meziříčí, 29.6.2017 Petr Juda