…v životě jsou dvě cesty, ta jedna je trnitá. Po ní se jde ke štěstí, po ní se klopýtá…
…v životě jsou dvě cesty, ta jedna je trnitá. Po ní se jde ke štěstí, po ní se klopýtá…
Ještě klopýtáme, ale již doufám, že se vztyčenou hlavou. Naše hra se zlepšuje, ale stále máme potenciál na lepší volejbal, než předvádíme. Po výpadku, neřku-li průšvihu se Zlínem, kdy se na to dívat nedalo a odradili jsme i ty poslední diváky (kde jsou ty doby, kdy se v tělocvičně mačkaly dvě stovky), se proti Brnu hra přeci jen zlepšila. Třetí set druhého zápasu ukázal na co ve skutečnosti máme, nebo bychom mohli mít. Agresivní tvrdý volejbal, kdy jsme to byli my, kdo určoval kdo potáhne za delší konec lana. Dobrý příjem, přesná náhrávka, tvrdá smeč, klidný zavřený blok. Škoda, že jsme toho schopni jen jeden set. V Hradci jsme měli potvrdit naše snažení. První zápas jsme otočili z 0:1 na 2:1. To bylo vše. Soupeřovi oba smečaři hráli to, co bych chtěl od našich smečařů. Tvrdě, neohroženě, bez obav, že udělají chybu. (a když ji udělali, nijak je to nepoznamenalo). My stále hráli opatrně, když nebylo dokonale nahráno, tak jsme raději hráli zadarmo. Tvrdé smeče byly pomálu. Přesto jsme měli vyhrát. A prohraný zápas je naší špatnou vizitkou. Druhý zápas byl již lepší. Dva sety jsme stále vedli a vyhráli, potom to samé. Pokud nebudeme brát zápas jako boj, nemůžeme vyhrávat. Každá bitva má svého vůdce, od kterého se odvíjí strategie a taktika. My ho na place nemáme. Má jím být Mára Zmrhal nebo Matka, ale nejsou. Snaží se o to Tom Krejska, ale ten má hodně práce se sebou. I když proti Hradci zasmečoval ze středu tolik smečí, jako za celou sezónu dohromady, na roli vůdce to nestačí. "Ženské myšlení" nemůže v mužském volejbalu vyhrát. Nakonec jsme se dopatlali k vítězství. Mezitím Dansport dvakrát prohrál, takže naše čvrté místo je i s velkým náskokem před pátým. Otázka je, jestli jsme mohli být třetí a tím mít jistotu nejhůře 8. místa. Nevím, jestli je naše hra lepší, jak ostravská. Vzhledem ke složení kádru Ostravy především s nahrávačem Dvořákem (výtečně dirigoval a vedl tým a řekl si o místo v reprezentaci juniorů, když už nebyl zařazen do kadetů), by bylo asi nespravedlivé, kdyby to bylo opačně. Nyní nás čeká boj s Plzní o skupinu o 5.-8. místo a tudíž i jistou záchranu. Musíme potvrdit, že to, co trénujeme, jsme schopni také přenést do hry. Poměrně dobře již přihráváme. Zlepšit musíme přesnost nahrávky a blok na lajnách. Rovněž variabilita útoků hlavně od hráčů na kůlu musí být lepší, ale hlavně úspěšnější. Útok je náš největší problém. Pominu-li hru v poli. Ta body moc nezískává, ale útok ano. Samozřejmě, že zlepšovat musíme vše. Nemluvil jsem o podání, které v Hradci bylo tragické a možná proto to bylo takové zápolení. Útokem se získává nejvíce bodů a zde musíme mít jasno. Každý útok, který neskončí na zemi v poli soupeře je neúčinný!! To neznamená bezhlavě do všeho mlátit. To znamená být rozvážný a rozhodný a vědět, kdy zaútočit razantně, kdy technicky a kdy ulívkou. Naší kulturou je tvrdá práce, cílem naší agresivity je získat převahu. To chceme my trenéři, to musí chtít hráči. Zápasy s Plzní jsou zápasy a bytí a nebytí. Vítěz má klid a zajímá se jen o vylepšení pořadí, poražený musí myslet na záchranu. Tam již spadla družstva Hradce Králové a Ústí n.L. a přibudou k nim poražení ze zápas Příbram-Dansport a našeho zápasu. Ve skupině o 1.-4. místo budou kromě vítezů ČZU Praha a Zlína, vítězové duelů Ostrava-Liberec a Brno-České Budějovice. Hraje se na dva vítězné zápasy. První buce u nás v sobotu 16.2. ve 14:00, druhý v Plzni v neděli v 17:00. Pokud bude stav 1:1, hraje se třetí zápas u týmu, který bude mít z obou zápasů lepší skore. Doklopýtejme, nebo ještě raději dojděme ke štěstí.
Velké Meziříčí, 6.2.2013 Petr Juda