Skupina o 5. – 8. místo je svým způsobem zbytečná. Nejde o medaile a nejde o sestup. Tak uvažuje většina trenérů, tak podle nich uvažuje i většina hráčů. Proto je český mládežnický volejbal již dlouhodobě v krizi. Jakoby šlo jen o výsledky. Soutěž, mistrovská utkání by mělo být v mládežnickém volejbale něco jako průběžná zkouška z toho, co jsem je já jako trenér naučil, co se oni jako hráči naučili a v čem se zdokonalují. V tom je problém mého chápání mládežnického volejbalu na rozdíl od ostatních. Hra je kontrola našeho trenérského snažení. Proto nechápu, proč se to tak bagatelizuje názorem, že o nic nejde. Jak to, že o nic nejde? Vždyť 5. místo je lepší jak 8.
Skupina o 5. – 8. místo je svým způsobem zbytečná. Nejde o medaile a nejde o sestup. Tak uvažuje většina trenérů, tak podle nich uvažuje i většina hráčů. Proto je český mládežnický volejbal již dlouhodobě v krizi. Jakoby šlo jen o výsledky. Soutěž, mistrovská utkání by mělo být v mládežnickém volejbale něco jako průběžná zkouška z toho, co jsem je já jako trenér naučil, co se oni jako hráči naučili a v čem se zdokonalují. V tom je problém mého chápání mládežnického volejbalu na rozdíl od ostatních. Hra je kontrola našeho trenérského snažení. Proto nechápu, proč se to tak bagatelizuje názorem, že o nic nejde. Jak to, že o nic nejde? Vždyť 5. místo je lepší jak 8. (to, ale, beru, že není tak důležité). Ale nám trenérům musí jít o dobrou hru a hráčům musí jít o vítězství, o vyhrávání. Jak jsem již mnohokrát psal: hra je boj. A já mám často pocit, že to jako boj, jako souboj o body, jako střet o to, kdo je lepší, kdo hraje lépe a je lepší hráč, ani moc nebereme. Jen kecáme. Kecají trenéři, kecají hráči. Kecají a tím zakrývají, že všem je to vlastně jedno. Jedno jak hrají, jedno, že dostávají na frak, jedno, co bude dále v nejbližší nebo i vzdálenější, ale stále ještě dohlédnutelné, budoucnosti. Cožpak nemají alespoň elementární hrdost? Je jim to také jedno? Jsou vůbec hrdí, na sebe, na to v jakém hrají klubu a jak ten se o ně stará? A když mluvím o klubu a péči o hráče, tak za tím musím vidět určité osoby. I na ně kašlu? Proč jinak bych takto přistupoval ke hře. Nebo je jedno, jak dopadneme? A to se zase dostávám na začátek a mohu dokola jako mlýnek mlet a opakovat se. Bylo to vidět u některých týmů na extralize kadetů zde ve Velkém Meziříčí. Tendenci k tomu mají všichni a zde mají hlavní úlohu trenéři tomu zamezit a zabránit. A je to i u nás v Meziříčí. Proto o tom píšu. Naštval jsem se strašně při prvním setu s Ostravou. Ono to mělo i trochu jiný podtext z debaty s vybranými hráči v pátek večer. Ale spouštěcí mechanismus byl onen set. Přijeli jsme do Českých Budějovic včas, půldruhé hodiny před začátkem. Doba na aklimatizaci i rozcvičení byla dostatečně dlouhá. A my začali jak choré krávy. Chápu, že se nemusí dařit, ale musí se bojovat! My nebojovali a navíc jsme ztratili racionální náhled. Nešlo smečovat, tak jsme vyhazovali. Na pokyny "půjčit míč také soupeři, aby si mohl také něco zkazit" jsme nereagovali a kazili jsme o sto šest. Potom přišla reakce a po ní zlom. (zaplať Bůh). Dva sety 25:10 a 25:13 dokazují, že to umíme a že stačí se "jen" zkoncentrovat na hru. Potom, když Ostrava přitlačila, nám stačila právě ta koncentrace k vítězství i v posledním setu a připsání si prvních 3 bodů. Další zápasy s Budějovicemi a Příbramí jsme konečně hráli na vítězství, i když hlavně v prvním a třetím setu s Příbramí, jsme museli hráče "přemlouvat" aby hráli lépe a vedli zápas k očekávanému konci. Podařilo se to, a tak z prvního turnaje odjíždíme bez bodové ztráty a udělali jsme rozhodný krok, abychom ukázali všem, že chceme skončit, co nejlépe. Jsem ambiciosní trenér a chci ambiciosní hráče. Věřím, že to samé chce i můj parťák Petr Vašíček. Vím, že jsem v klubu, kde nemůžeme vybírat hráče a vyřazovat ty neperspektivní. Musíme brát všechny !! Proto se občas rozcházejí mé ambice s ambicemi druhých. Nechci jmenovat, kdo je a kdo není ambiciosní. Ono se to špatně dokazuje. Musí se to cítit. To jen na okraj. Jinak musím pochválit za zápas v první řadě Míru Bláhu na liberu a Máru Zmrhala na smeči. Oba vše odpřihrávali a Mára po počátečním rozehrávání (zde by měl přidat) byl v útoku i na bloku jistotou. Matkovi (Honzovi Matějkovi) nevyšel první set, potom byl oporou. To se ostatně od něho čeká. Navíc, když Mára Slavík preferuje nahrávku za hlavou. Zvládl to s malou kaňkou na jeho profilu. Překvapením byl Jirka Huryta na bloku. Poprvé odehrál celý zápas (nakonec to byly dva zápasy) a odehrál je jako starý mazák. Dobře blokoval i dobře útočil. K útoku středem se přidal i Tom Krejska. Mára Slavík na nahrávce se stále bojí nahrávat před sebe. Stává se z toho již komplex. Na druhé straně to kromě nahrávky za hlavu "kompenzuje" právě útokem středem. To naší hru zpestřuje a náš útok je mnohem variabilnější. Nejvíc však na to doplatil Pupas (Lukáš Musílek). Ten mnohdy nedostal v setu ani jednu nahrávku. To musíme samozřejmě změnit.
Nyní čeká kadety poslední turnaj ve skupině o 7.-12. místo. Hraje se od pátku do neděle v Hradci Králové. Juniory další týden čeká Ostrava a tentokrát ve dvou dnech se utkají postupně s Ostravou, Českými Budějovicemi a Příbramí.
Velké Meziříčí – Ostrava 3:1 (-16,10,13,21)
Velké Meziříčí -České Budějovice 3:0 (20,20,14)
Velké Meziříčí – Příbram 3:0 (24, 14, 22)
Hráli: Slavík, Zmrhal, Krejska, Matějka, Musílek, Huryta, libero: Bláha, střídali: Pospíchal, Licek, Pešta, Augusta a Podhrázký.
Velké Meziříčí, 4.3.2013 Petr Juda