Nedá mi to napsat o Štěpánovi ještě jednou. Udělal neobvyklý čin a nesl za něj následky. Stalo se mu příkoří. Po našem druhém zápase před vánocemi v Brně, který jsme prohráli 2:3, jsem odmítl ho okamžitě pustit na utkání 1. ligy mužů. Štěpán u nás hostoval pouze do družstva juniorů. Za Brno nastupoval nadále v 1. lize mužů. Sice nehrál, byl více na lavičce, ale vždy nastupoval. Po tomto zápase já jsem ještě nestačil všem podat ruku a již byl vyzván jedním z trenérů Brna, aby se rychle převlékl a utíkal do druhé haly na zápas 1. ligy, který začínal za 3/4 hodiny.
Nedá mi to napsat o Štěpánovi ještě jednou. Udělal neobvyklý čin a nesl za něj následky. Stalo se mu příkoří. Po našem druhém zápase před vánocemi v Brně, který jsme prohráli 2:3, jsem odmítl ho okamžitě pustit na utkání 1. ligy mužů. Štěpán u nás hostoval pouze do družstva juniorů. Za Brno nastupoval nadále v 1. lize mužů. Sice nehrál, byl více na lavičce, ale vždy nastupoval. Po tomto zápase já jsem ještě nestačil všem podat ruku a již byl vyzván jedním z trenérů Brna, aby se rychle převlékl a utíkal do druhé haly na zápas 1. ligy, který začínal za 3/4 hodiny. Nebyl důležitým hráčem, nebyl ani důležitým střídačem a Brno nemělo nouzi, že by nemohlo pro nedostatek hráčů nastoupit. Zakročil jsem, že by se mohl také ještě protáhnout a odpočinout a ať chvíli počkají. A byl oheň na střeše. Nevím, co jsem zlého udělal. Po těžkém pětisetovém zápase by měli mít hráči alespoň chvíli na oddech. Byl to ten den v pořadí již jeho druhý zápas a mezi nimi měl čas jen na nějaké malé jídlo. Navíc, kdybych já někoho takového potřeboval, poslal bych pro něho auto a nenutil ho jit pěšky, nebo dokonce běžet. My jsme vyhověli Brnu s dřívějším začátkem zápasu (o hodinu proti rozpisu) a i přesto se stává, že se hraje na pět setů a že to trvá dlouho. Proč to píšu takto obšírně? Po zápase 1. ligy, jehož začátek Štěpán nakonec stihnul a podle předpokladů do hry vůbec nezasáhl (ale to se nedá nikdy předvídat), mu bylo oznámeno, že v družstvu Brna v 1. lize končí. To by nebylo ani tak špatně, kdyby již potom nic nenásledovalo. Ale ono následovalo. Měl se rozhodnout, jestli bude pokračovat u nás, nebo jestli se vrátí do Brna. Prý domluva mezi kluby je taková. Já o žádné takové domluvě nevěděl a s Martinem Geržou, manažerem a majitelem klubu v jedné osobě jsem byl dohodnut, že Štěpán je k nám půjčený na celou sezónu. Přesto jsem vždy Štěpánovi říkal, že je to na něm a že se na něj nebudu zlobit, když se do Brna vrátí. On se rozhodl pro nás. Rozhodl se pro nás, i když věděl, že mu to v Brně přinese problémy. Ty se objevily a vyústily v to, že dnes nemůže v Brně ani do šatny. Pouze posilovna mu není zapovězena. Já jsem strašně rád, že se rozhodl pro nás. On ví, že bych se nezlobil, kdyby udělal rozhodnutí opačné. Nyní dojiždí 4 x týdně autobusem do Velkého Meziříčí na tréninky. My ho po nich vozíme zpět do Brna. Jak jsem již psal v „prvním díle“. Štěpán volejbal miluje a to je nade vše. I když třeba do brněnských jednání promlouvaly emoce, možná se i zvyšoval hlas. Nevím, u toho jsem nebyl a se mnou vůbec nikdo nejednal (tedy kromě Martina Gerži, kterého jsem o všem, co se děje, informoval). Navíc, kdybych ho tenkrát bez řečí pustil na ten zápas, zřejmě by se nic takového nestalo. Myslím, že se Štěpánovi stala velká křivda a my se ji snažíme alespoň částečně kompenzovat. Štěpán se dostal do problémů kvůli nám. Přitom nevinně. Bývá to obvyklé a časté hlavně ve fotbale nebo v hokeji. Hráč jde na hostování, byť srdcem je stále v mateřském oddíle. Ale protože ví, že by si kvůli konkurenci nezahrál, a protože on na sobě pracuje a chce hrát, sám přemýšlí o odchodu alespoň na to hostování. Jiný, než herní důvod to nemá. Možná až, když pozná, že v novém oddíle je to pro jeho růst výhodnější, začne uvažovat o přestupu. Na tom není nic špatného. Spíše naopak. Tak to bylo i se Štěpánem. Chtěl hrát, ale srdcem zůstal v Brně. Nikdy o Brnu a jeho trenérech nic špatného neřekl. Vždy si jich (jeho) nesmírně vážil. Hostování chápal jako profesionál. Nikdy neuvažoval, že by působil jinde než v Brně. Tenkrát, když jsem jim s bráchou nabízel jít do Velkého Meziříčí, a když mně oznámili, že již podepsali Brnu, tenkrát jsem cítil v jejich hlase patřičnou hrdost. Dnes ta hrdost tam možná už není. Je hrdý na náš klub. Na Brno nezapomíná. Cítí jen hroznou křivdu.
Mám pocit a myslím, že je to i má povinnost o tom napsat. Je to čin hodný chlapa. On věděl, že mu to přinese příkoří a přesto do toho šel. Když byl postaven před rozhodnutí buď-anebo, myslel na nás. My nejsme žádný velkoklub. Navíc máme letos potíže se záchranou extraligy a nic není ještě rozhodnuté. Nás by to samozřejmě oslabilo. On to ví. I proto se takto rozhodl. Tím se zařadil po bok našich nejlepších a nejváženějších odchovanců jako jsou třeba Martin Kryštof nebo Honza Barák, který nedají na nás dopustit a dodnes, když mají čas, si přijdou s námi zatrénovat. Martin nás pozval do Berlína na zápas Ligy mistrů a vše za našich 15 hráčů zaplatil. Nebo Michal Hrazdira, který odmítnul kvůli nám nabídku z Českých Budějovic, nebo Pavel Jelínek, který odešel z domova na internát, aby u nás mohl hrát. Nebo Petr Pleskač, který v každé diskusi, když jsme napadáni, se nás vehementně zastává a obhajuje nás. Nebo Zdeněk Málek, Marek Zmrhal, Michal Novák….. Je jich samozřejmě více, tyto jsem jmenoval jako nejzářnější. To jsou hráči, kteří dělali a dělají historii klubů. Naše historie není moc bohatá. Ale již historií je. A Štěpán již dnes je jedním z jejích nezapomenutelných pilířů.
Velké Meziříčí, 20.2.2014 Petr Juda