You are hereVRCHOLOVÝ VOLEJBAL VE VELKÉM MEZIŘÍČÍ.

VRCHOLOVÝ VOLEJBAL VE VELKÉM MEZIŘÍČÍ.


By judapetr - Posted on 14 Říjen 2015

Verze pro tiskPoslat stránku emailemVytvořit PDF

K napsání tohoto článku mě navedl pisatel, který se označil značkou "er" v komentářích na webových stránkách "novinyvm.cz" pod mým volejbalovým článkem "Premiéra s jedním šrámem". Mezi veřejností panuje totiž falešná představa o provozování sportu. Bohužel to panuje i mezi politiky na jakékoliv úrovni, včetně komunální (pokud se to tedy netýká sportů, kde jsou politici přímo nebo nepřímo zainteresovaní). Proto stále slyšíme, že budujeme veřejná sportoviště, že podporujeme "kluky v trenýrkách" apod. Zapomínáme, nebo nechceme myslet, že zrovna veřejná sportoviště jsou sice potřebná, ale daleko potřebnější je vytvářet podmínky pro ty, co sportují pravidelně a směřují k nějakým výkonnostním cílů až k těm nejvyšším. "Kluci v trenýrkách" že jsou podporováni je dobré, ale sportovci ,kteří trénují každý den, potřebují podporu větší a ta dopadá na daleko úrodnější půdu. Odedávna rozdělujeme sport na tzv. masový, výkonnostní a vrcholový. Výkonnostní postupně slynul s masovým. Na ten se myslí, protože se jím zabývá většina sportující mládeže a protože je to dobrý politický artikl. Vrcholový sport je v pozadí. Potřebuje daleko více peněz než má. Proč? Vrcholový mládežnický sport připravuje ty nejnadanější sportovce na kariéru profesionálního sportovce v dospělosti. To je hlavní úkol. Sport na této bázi je zaměstnání, řehole jako každé jiné. A zde peníze chybějí. Stále se bere jako nemravnost, že trenér za trénování bere peníze. On ale trénuje každý den a řekněte nějakému zaměstnanci, že za to, že denně pracuje nebude nic brát a pokud chce, tak je nemrava. Tento pohled na vrcholový sport je běžná praxe. Oddíl, klub, který se vydá na cestu k vrcholům, musí nejprve vytvořit podmínky. Ano ve Velkém Meziříčí to začalo převážně s hráči z tohoto města. To ovšem nevydrží ani rok. Hlavní kritérium vrcholového sportu je výsledek!. U mládeže se k tomu ještě přidává výchova pro další působení ve vrcholovém sportu dospělých a výchova potencionálních reprezentantů mládežnických i dospělých výběrů. Žádné město nevydrží mít stálou vrcholovou (myslím tím účast v nejvyšších soutěžích) úroveň jen s lidmi z tohoto města. Není to ani také účelem. Kritérium je výkonnost a ne původ a trvalé bydliště. To je ta strašná mýlka. My se dali ve Velkém Meziříčí touto cestou. Tak jako nejlepší fotbalisté, basketbalisté, hokejisté nebo házenkáři odcházejí z Meziříčí do vrcholového sportu jinam, tak nejlepší volejbalisté z okolí, a dnes již i mimo kraj Vysočina, přicházejí k nám. My ty podmínky pro vrcholový sport vytvořili a výsledky mluví za nás. Stačí se jen podívat na naše odchovance, kteří odešli po ukončení juniorského věku do profesionálního sportu při vyhlašování ankety "Sportovec města". Mám dojem,že jich máme nejvíce. A to tam nejsou zahrnuti reprezentanti v mládežnických kategoriích. V tom se můžeme chlubit, že jako jedni z mála (dvou oddílů) máme od ročníků 1981/2( tedy od těch, kteří zde působili,když jsme začínali) v každé mládežnické reprezentaci zástupce!! (Reprezentace se tvoří každé dva roky). Jména jako Kryštof, Hrazdira, Doležal, Homola, Barák, Kučera, Zmrhal, Uchytil,Bláha, Římal, Pospíchal, Indra a nyní nejnověji Trybuček jsou ve volejbalové veřejnosti dostatečně známá a většina z nich našla, nebo najde uplatnění v profesionálním volejbale. Martin Kryštof byl dokonce vyhlášen jako osobnost Vysočiny. Vrcholový sport nedovoluje, aby se hrálo jen s těmi, kteří odněkud pocházejí. V Praze jsou Pražáci v menšině, v Brně nehrají z větší části Brňáci. Já nechci uvádět, kdo je a kdo není původem z Velkého Meziříčí. Ani já odtud nepocházím, i když zde mám trvalé bydliště a bydlím z větší části zde. Jen můžu všechny ubezpečit, že až na jednoho hráče, jsou všichni naši odchovanci. To znamená, že celý dorostenecký a zčásti i žákovský věk hráli a vyrůstali u nás. Ve Velkém Meziříčí jsme vytvořili nejlepší podmínky pro vrcholový sport (alespoň na mládežnické bázi) od trenérů až po zázemí. A na rozdíl např. od Brna, Prahy, Ostravy nebo Českých Budějovic, my nejsme tak věhlasná volejbalová "značka", aby k nám chodili hráči na školu anebo zde bydleli na internátě. Oni k nám každý den dojíždějí a my je z větší části vozíme potom domů. O to je to větší řehole. Ovšem my to tak chtěli, takže si nestěžujeme. My chtěli dělat vrcholový sport. A to je to důležité. Musím říct, že 15 let + 2 roky přípravy byly vyplněny neustálou a intenzivní prací k udržení jak materiálních, tak finančních a v neposlední řadě i výkonnostních úrovní. Navíc to všichni děláme po vlastním zaměstnání. Ale musíme to dělat, jako kdyby to bylo naše jediné zaměstnání. Jsme na to zhruba 3 trenéři a jeden funkcionář. Dva z nic platíme. Je to nemravné? Určitě není. To na vysvětlenou. Vrcholový sport se značně liší od sportování rekreačního, masového nebo výkonnostního. Platí to již od mládežnické a dokonce od žákovské kategorie. My se chlubíme olympijskými vítězi, mistry světa, účastníky mistrovství světa, Evropy, olympijských her. Tito všichni (a teď nemluvím speciálně jen o volejbale), aby se těchto akcí mohli účastnit, museli projít vrcholovým mládežnickým sportem. Již v žákovském věku se utváří osobnost a předpoklady pro účast na vrcholných akcí. Já i my všichni jsme pyšní na to, že se podmínky pro vrcholový sport podařily vytvořit i v tak malém městě jako je Velké Meziříčí (podobně je tomu i v nedalekém Novém Veselí, kde mají dokonce juniorské mistry republiky, to my jsme "jenom" druzí). Proto není fér na nás pohlížet, jako, že nevychováme mladé sportovce z toho města. Doufám, že jsem to vysvětlil jasně. Velké Meziříčí, 14.10.2015 Petr Juda