You are herePOSEDLOST

POSEDLOST


By judapetr - Posted on 12 Červenec 2015

Verze pro tiskPoslat stránku emailemVytvořit PDF
IMG_9848.JPG

Kdo nectí tradice,má problémy s budoucností. My je ctíme! "Exhibice" (úmyslně v uvozovkách viz dále) toho byla důkazem. Jsme 15 let v extralize juniorů, předtím jsme se na postup dva roky připravovali. Tedy od roku 1998, kdy počítáme novodobou historii našeho mládežnického velkomeziříčského volejbalu. Nesmíme samozřejmě zapomínat i na generaci před tímto datem. To parta kolem Jardy Cenka a Ivana Petrů. Pardon, jestli jsem na někoho zapomněl, vybavuje se mi bratr Zdeňka Zmrhala, ale já u toho nebyl a tak to nevím určitě. Tedy parta kolem výše uvedených trenérů s hráči jako Miloš Kryštof, Michal Janák, Víťa Šíma, Mirek Večeřa, Jirka Bachr, Martin Doležal, Petr Míšek, Pavel Babák a dalšími (asi jsem také na někoho zapomněl) hrála několik let dorosteneckou ligu (dnes 1. liga juniorů). Jak tato generace skončila, skončil ve Velkém Meziříčí i dorostenecký volejbal. Mluvím o sezóně 1996/7. Někdo přešel do Dukovan (Roman Vašíček, Martin Kryštof). Ti, co s dorosteneckým věkem skončili, začali hrát za muže krajský přebor II. třídy na jižní Moravě. Ovšem začala se rodit nová generace, která položila základy k současnému stavu a úspěchům. Generace žáků jako Martin Kryštof, Petr Vašíček, Tomáš Doležal (toho většina zná pod přezdívkou Rohlík). Nesmím zapomenou na jméno trenéra. Byl jím Zdeněk Zmrhal. Jeho hlavní přínos pro tuto generaci byl, že kluky do volejbalu doslova zblbnul. Oni hráli,i když nebyl trénink, scházeli se jak měli čas a stále hráli. V tom byl hlavní přínos Zdeňka. Vzbudit vášeň. Kolik trenérů v rámci celé ČR to umí? Hrozně málo. To samé se po čase i povedlo Luďkovi Trojanovi u další generace hráčů 1989/90. Vášeň, posedlost. Z této první generace vyrostl tým, který po dvou letech postoupil do juniorské extraligy a v ní setrval bez přerušení celých 15 let. Zatím 15 let, protože naše historie určitě ještě nekončí. Jsme malý oddíl. Naším cílem je dělat dobrý volejbal. K tomu extraligu potřebujeme. Dalším cílem je vychovávat reprezentanty "alespoň" (zase uvozovky a určitě víte proč) do mládežnických reprezentačních družstev. To se nám daří. K tomu je umístění jako třetí cíl. Samozřejmě o umístění až tak moc zase nejde. Jde jen o to, aby nebyly problémy se záchranou a také, aby se moc neprohrávalo. Porážky jsou vždy více demotivující než cokoli jiného. Kdo tvrdí něco jiného, nerozumí tomu. Takže vlastně na umístění záleží. Úmyslně neodděluji trenéry od hráčů. Cíle musí být společné. I já někdy tvrdím, že o výsledek musí jít především hráčům, trenér má být "nad věcí" a nemá hrát o výsledek za každou cenu. To se nevylučuje. Výsledek je pro trenéra takové vysvědčení, skládání účtů, jak dělá svou práci. Na rozdíl od jiných, trenér skládá účty v soutěžním období každý týden. Proto i jemu jde nakonec o výsledek. Těžko považovat nějakého trenéra za úspěšného, který více prohrává než vyhrává, nebo který prohrává důležité zápasy.Spojují nás cíle. Všechny. Hráče, trenéry a bafuňáře. Proto se tak dlouho držíme a proto se chceme držet dále. 23. června jsme to oslavili. Pozvali jsme snad všechny nebo alespoň drtivou většinu těch, kteří měli s námi někdy co do činění. Tedy hráče, jejich rodiče, diváky, trenéry, funkcionáře, zastupitele města (někteří přišli). Uspořádali jsme "exhibiční" zápas mezi odchovanci a současnými stříbrnými juniory. Junioři nastoupili v sestavě: Mára Slavík (N), Víťa Jakubec, Luboš Pospíchal (B), Patrik Indra, Štěpán Žaba (S), Danek Římal (D). Libero samozřejmě Michal Kacafírek. Na lavičce byli ještě připraveni Roman Jaša , Filip Brychta, Patrik Pinter, Filip Kuřec a Honza Kasan. Z odchovanců, kteří se dostali až do nejvyšší dospělé soutěže nepřijeli "jen" tři: Zdeněk Málek, Jindra Hovorka a Marek Zmrhal. Proti stříbrným juniorům nastoupili bývalí velmezáci v sestavě: na nahrávce se střídali Petr Vašíček a Honza Barák, na smeči Michal Hrazdira, Filip Auer, na bloku Lukáš Beránek a Pavel Jelínek a jako diagonální hráči Honza Meloun a Michal Záclona Novák. Libero byl samozřejmě Martin Kryštof, který se potom nechal vystřídat Petrem Vašíčkem. Zápas vůbec exhibici nepřipomínal. Od začátku se oba týmy do sebe pustili, jakoby šlo o přinejmenším o titul. Proto ty uvozovky u slova exhibice. Žádné srandičky, opičky, žádné komentáře, jimiž se při "srandaexhibicích" zakrývají určité herní nedostatky. Jen boj. Volejbal to byl výtečný,nikdo nechtěl prohrát. Junioři vedli 2:0, když potom za odchovance nastoupil na nahrávce Glum (Honza Barák) a na diagonálním postu Záclona (Michal Novák) začalo se skóre pomalu obracet. Odchovanci srovnali na 2:2 a v dramatickém 5. setu nejprve "legendy" vedli 13:10, junioři vyrovnali na 13:13. Nakonec se však štěstí přiklonilo na stranu straších. Spokojeni nakonec byli všichni včetně zaplněné tělocvičny. Všichni hráli dobře. Nemuseli, mají přeci po sezóně, mohli udělat občas nějakou legraci, extempore. Všechny však pohltila hra. Posedlost volejbalem nakonec vyhrála. To zdobilo vždy všechny, co ve Velkém Meziříčí působili. Ať již to byli hráči, kteří se potom volejbalem živili v rámci profesionálního sportu, nebo kteří ho hráli již jako " hobbyvolejbal ", nebo kteří volejbalu zanechali úplně a zůstali jim jen vzpomínky na své působení v letech dospívání. Posedlost, vášeň pro volejbal provázejí všechny generace hráčů, provázejí i trenéry a já doufám, že budou provázet i dál. Pokud to tak zůstane, nemám o budoucnost volejbalu ve Velkém Meziříčí obavy. Velké Meziříčí, 10.7.2015 Petr Juda